Byli

Dnes se podíváme do nejhlubší historie a seznámíme se s nejstaršími předchůdci Special Forces. K těmto průkopníkům nestandardních způsobů boje se, jako ke svým předchůdcům, hlásí kromě SF i jednotky Rangers. Ale stejně dobře by se k nim mohli hlásit i SAS, neboť v době jejich vzniku žádné Spojené státy neexistovaly a byla to jednotka britská.

Tradice, ke které se hlásí americké speciální jednotky, sahají až do 18. století, kdy o "Nový svět" sváděli boj Britové a Francouzi (1754-63). Tyto mocnosti bojovaly klasickým způsobem, který byl v té době obvyklý v Evropě. Zde se ale na obou stranách zapojovali do bojů i indiáni, kteří bojovali po svém. Robert Rogers, farmář z New Hampshire, který roku 1755 vstoupil do Britské armády, pochopil, že proti indiánům se dá úspěšně bojovat jedině indiánským způsobem. V roce 1756 se mu podařilo prosadit založení zvláštní jednotky přezdívané Rogers' Rangers (Rogersovi Harcovníci). Ti především při boji s indiány používali jejich taktiku, jako přepady, léčky a další nestandardní způsoby boje, což bylo tou dobou v běžné armádě naprosto nemyslitelné.

Vzhledem k velkým úspěchům byly tyto útvary do roku 1758 posíleny až na devět rot, čímž vznikl samostatný sbor - His Majesty's Independent Companies of Rangers, kterému Major Robert Rogers velel. Tito vojáci u sebe nosili jen potřeby nutné pro přežití a ostatní si obstarali přímo v terénu lovem, sběrem nebo také loupením a přepady. Rangers se o vojenské formy příliš nestarali a ze začátku neměli ani jednotnou uniformu. Každý si nosil to, co pro něj bylo účelné. Až později obdrželi zelený oblek se skotskou čepicí, podobnou baretu.

Byli to muži s železným zdravím, znalí života v přírodě, schopni dlouhých celodenních pochodů při nízkých přídělech potravy a minimálního spánku ve své přikrývce na větvích pod širým nebem. Znali zpusoby a zvyky indiánů, jejich oblíbená místa, lsti i přírodu v okolí.

Jejich asi nejznámější akcí byla trestná výprava na St. Francis, ležící mezi Montrealem a Quebecem. 200 Rangerů tu pod Rogersovým velením přepadlo a vyplenilo indiánskou vesnici, ze které byly uskutečňovány výpady na britské území. Tuto výpravu popisuje vynikající kniha od Kennetha Rogerse "Cesta na severozápad".

Později se Rangers využívalo především jako výzvědných a stopařských jednotek pro potřeby regulérních armádních útvarů. Podobné využití bylo i v občanské válce Severu proti Jihu. Během dalších drobných válek, ani za první svetové války, armáda USA žádné speciální jednotky nepoužívala.

z pera setníka Fandy; klikněte na mapu pro zvětšení

Jsou

V roce 1979 se začal formovat druhý harcovnický sbor zvaný Jogrsův, ve kterém harcovníci pomocí útrap překonávali neuvěřitelné vzdálenosti a prostory, viděli velký kus země. V dešti, zimě, nepohodě i v horku hledali bájný Mičilimakinak, aniž by tušili, kde vlastně leží a jak vypadá. Dnes je Mičilimakinak objeven. Známe východiska cest ke všemu, co si sami v sobě nebo jako parta za cíl určíme. Nový cíl si i tentokrát určíme stejně náročný, hodný úsilí pověsti harcovníků. Věříme, že stejně skvěle obstojíme jako Vaši kamarádi před Vámi. Zůstáváme nadále Druhým pravidelným harcovnickým sborem na světě zvaným "Jogrsův".

přepsáno z harcovnického časopisu č.1-2000

Harcovnická kréda:

Čever: Síla bez krutosti.
Žlůchod: Přátelství bez podlézavosti.
Zelíh: Rozum bez vychytralosti.