PO STOPÁCH ‘‘ MRTVÉ TRATI ‘‘ ZEMĚ NIKOHO

Hola hej!

První potáborový trojdeňák je za námi, a tak jsme tu, abychom vám povyprávěli, co hvězdná výprava na harcu zažila.

V pátek okolo páté hodiny jsme se sešli na Hlavním nádraží a vyrazili jsme do Chomutova. České dráhy se rozhodli, že nám výpravu kapánek znesnadní, a tak jsme dorazili do města se zpožděním, kvůli kterému nám frnkl prvoplánový autobus do Křimova. Naše obavy, že celý plán harcu bude muset být změněn, se však ukázaly jako liché, neboť jsme našli jiný autobus, který nás do naší cílové destinace v pořádku dovezl. Cestou jsme narazili na výpravu pražských Rangers, kteří měli namířeno tam kam my, tedy na zaniklou trať Křimov-Reitzenhain. Po výstupu z busu začala bojovka s názvem „Najdi místo na spaní“, která skončila dobře, a tak jsme mohli postavit přístřech, zapálit oheň, naplnit hladové krky a zazpívat si pár písní. Pak už jsme se jen zavrtali do našich spacáků a vydali se do říše snů.

Ráno jsme sbalili naše saky-paky a přesunuli se o pár set metrů dál k bývalé továrně na zpracování lnu, kde jsme se nasnídali. Poté nás čekal přesun na začátek trati Křimov-Reitzenhain. Nutno podotknout, že najít pozůstatky trati nebylo zpočátku vůbec jednoduché (koleje na trati od osmdesátých let nejsou), ale s vysoce vyvinutým pátracím umem všech přítomných harcovníků se podařilo trať najít. Ověřili jsme si, že příroda je opravdu mocná, jelikož velká část trati byla již zarostlá, ale o to větší dobrodružství na nás čekalo... pár již zbořených mostků, kvůli kterým jsme museli z trati slézt a následně na ni zase znovu vylézt. Pak jsme narazili na pozůstatky již odstřelených vysokých mostů, kde jsme se zatajeným dechem kochali krajinou kolem nás. Následně jsme po strmém svahu slezli dolů a následně zase vylezli nahoru, abychom mohli pokračovat po trati dál k dalšímu odstřelenému mostu, kde jsme uplatnili podobný postup. Ano, o výšková převýšení nebyla žádnou nouze. Někteří z nás (ehm ehm, Matěj a Sofča, ehm ehm) se rozhodli sjet sráz po zadku na celtě. Pak přišel čas se z trati odpojit a jít dál po značených cestách, kde jsme narazili na opuštěnou hájenku a Dieterovu štolu. Na závěr celého sobotního náročného pochodu nás čekal už jen výšlap do brutálního kopce k našemu místu spaní (šílený fakt!!).

V neděli po snídani jsme vyrazili Bezručovým údolím až přímo do Chomutova, kam jsme díky ultra mega rychlému víkendovému tempíčku dorazili s dvouhodinovým předstihem. Chvíli jsme poseděli na náměstí a pojedli, páč někteří z nás neodolali kouzlu tamního foodcourtu. Nakonec jsme se rozhodli stihnout i dřívější vlak do Prahy, abychom se všichni řádně připravili na následující týden. A po příjezdu jsme se srdceryvně rozloučili, poplakali si a vydali se vstříc našim domovům.

Harc se velmi vydařil, počasí nám přálo a o útrapy jsme se také neochudili.

Děkujeme všem za účast na našem premiérovém trojdenním harcu!

Brzy zase čágo,

Sofča a Áďa <3