26.-27.9.2009 Na konci vltavské kaskády

Harcovníci,

jakožto pořadatel prvního potáborového harcu mám i tu čest zrekapitulovat vám události, které se na něm odehrály. Byl jsem velice překvapen, jak moc a moc se povedl. Sice jsem musel z interních a osobních důvodů změnit trasu, což ale vyneslo spoustu značných plusů a výhod. V sobotu ráno jsme v počtu 12 harcovníků vyrazili autobusem z Prahy směrem jižním na Slapskou přehradu. Naše tažení začalo ve vísce Prostřední Lhota, dále se naše setnina vydala prozkoumat Veselý vrch, kde se nám zvětšil optimismus při krásném rozhledu do širého kraje z místní rozhledny. Do štoly Josef, která se táhne pod zdejšími skalami, a kam jsme také měli namířeno, jsme se bohužel nedostali, poněvadž ji má v moci ČVUT a velice málo často někoho vpustí dovnitř. Místo ní jsme tedy prozkoumali Žraločí zátoku i se starými loděmi, které už nikdo nepoužívá. Od ní nás už čekala cesta do kempu na Oboz, naší sekundární harcovnickou základnu. Po příjemných 7 kilometrech v tomto kraji jsme dospěli sobotního cíle. Na základně už čekal zbytek harcovníků z řad MSS... Byli tam Anička B., Jíťa, Mikus, Márty, Fanda, Medvěd, Matěj a spoustu dalších harcovnických přívrženců. Bylo tam příjemné ubytování v chatkových verandách a hlavně důležitá zásobárna proviantu na další cestu. Strávili jsme tam příjemný večer a za zvuků kytar a dalších hudebních nástrojů, které nás doprovodily na cestu do spacáků. Další den jsme vyrazili, obohaceni přítomností Aničky a Mikuse, na další cestu. Pokořili jsme kolem 13 km dlouhou cestu z Obozu do Sedlčan. Krásná zřícenina bývalého větrného mlýna (svou velikostí je považována za největší ve střední Evropě) nám poskytla místo k obědu. A pak už jen Sedlčany a cesta vlakem domů do Prahy.

Chtěl bych poděkovat všem účastníkům, jmenovitě Terce M., Domče R., Adéle J., Jardovi M., Terce O., Davidovi T. a Honzovi Š., dále vedoucím - markytánce Báře, klukovnici Aničce R., kadetovi Kubínovi a kamarádce Terce, za to, že nezapomněli a nebáli se vyrazit na tuto dobrodružstvím nabitou akci s plnou krosnou a plni očekávání, kterého se jim nadmíro dostalo. Doufám, že se na příštím harcu uvidíme minimálně ve stejném počtu.

Zdar a sílu.

Henri