Téma harcu a výlet do divočiny přilákal dohromady 19 účastníků, což je samo o sobě už nějaká banda, a tak jsme se do toho vrhli!

S touto skupinou jsme se sešli na Hlavním nádraží a vyrazili s požehnáním mladých děvušek z SPG, které náhodou vyrážely ve stejnou chvíli ze stejného místa na své mecheche, směrem do Oldřichova u Duchcova. Cesta to byla tradičně veselá a tak hodina a půl utekla jako voda.

Hledání prvního místa na spaní v okolí většího rybníka provázela klasická nervozita, která se dostavuje společně s rychlým stmíváním a po prvních 10 minutách nezdaru. Shodili jsme proto batohy, rozdělili se do dvojic a pročesávali 200 metrový poloměr tak dlouho, než jsme v houštinách a křovích nalezli dostatečně velký a rovný plácek k přespání. Právě včas, za 10 minut už byla tma.

Druhý den jsme vyrazili hledat náš hlavní cíl - zarostlou trať. Pochopitelně k našemu cíli žádná stezka nevedla, a tak jsme využili harcovnický vynález, tedy sek, a dalším houštím, šípky, ostružinami a kopřivami se probojovali až k prvním starým pražcům a zanedlouho i kolejím. Pohled se nám naskytl přesně podle očekávání. Postapokalypticky vypadající křovinami prorostlá trať, kterou si příroda bere zpět.

Vydali jsme se tedy na necelých 20 km dlouhou trasu po pražcích, po kterých se fakt jít nedá, procházeli tunely, přecházeli mosty, procházeli poli, obcemi, i městy, občerstvili se v bývalé nádražní restauraci s nynějším sezením prakticky na peróně. Místo na spaní jsme hledali improvizovaně, jelikož jsme se po cestě zdrželi a nedošli až tam, kam byl původní plán. Bylo sice trochu blízko civilizace, ale posloužilo dobře. U rozdělaného ohně jsme se pobavili a znaveni ulehli do svých spacáků.

V neděli nás čekala dlouhá cesta do Ústí nad Labem již tradičně po turistických trasách. V Ústí jsme využili trolejbusého spojení k nádraží (ale jel šmejd novej bus, ne ten super starej), kde jsme ...

!!! A POZOR, TOHLE BYLA PECKA !!!

... nasedli na rychlík v podobě City Elefant do Prahy. Z prvu proklínanou soupravu jsme však v zápětí začali milovat, neboť jsme díky kolmému rozložení sedaček v horní části vozu mohli sedět všichni prakticky v jednom kupé pohromadě.

Přátelé, takový mejdan se jen tak nezažije a měl-li bych na výběr, prožiju sto útrap, aby tato situace nastala znovu. Na další stanici přistoupil jakýsi dětský oddíl ochránců přírody s vedoucími a s těmi jsme obsadili celý zbytek horního patra a rozjela se pařba. Posilnění náladou ze skvělého počasí, super výletu a plní zážitků jsme začali hrát na kytaru. Netrvalo dlouho a hlasitým a nadšeným zpěvem se nechala zlákat nejenom celá naše parta, ale i parta ochránců! Neuvěřitelné nadšení a radost ve mě kypěla, a proto když jsme za zpěvu refrenu Slavíků z Madridu přijížděli na Masaryčku, jen velmi neochotně jsem přijímal fakt, že tahle cesta končí. Jsou to tyto zážitky a momenty, pro které jsem Harcovníkem!

Poslední odstavec byl označen z historických důvodů, jelikož se mi vryl nevymazatelně do paměti a věřím že i ostatním kamarádům!

Tak zas příště!

Takyrál Dimi