Na skok do spálené země

Report z harcu

V sobotu velmi brzy ráno jsme se sešli v počtu 8 statečných na hlavním nádraží a vyrazili vlakem směr České Švýcarsko. Po přestupu v Děčíně nás autobus odvezl do Vysoké Lípy, kde jsme zahájili výsadek. První briefing u turistické mapy, co nás to vlastně ten den čeká, kolik máme času (Bylo ho fakt málo) a pak hurá na pěší přesun.

První co nás čekalo bylo nemilé dobývání zříceniny (a také vlastně "žebříkové prolézačky") hradu Šaunštejn. Po vítězství v bitvě jsme se přesunuly dále po hobití cestě po úbočí skal k Malé Pravčické bráně. Po požáru zatím žádné stopy, tak jsme se vydali po červené dále.

U kopce Větrovec jsme zaznamenali první důkazy boje hasičů s požárem a to nádrže na vodu podél cesty. A pak to začalo... Postupné ohořelé větve, pařezy, jednotlivé stromy, až se nám otevřelo celé spálené údolí. To ale nebylo vůbec nic, oproti tomu, co nás ještě mělo čekat.

Po dosažení vesnice Mezní louka jsme si rozhodli dát na autobusové zastávce 15 min pauzu a vytáhli svačinu. Po jídle pokračování do Mezné, kde jsme narazili na první shořelé stodoly a domy. To co následovalo za Meznou bylo svým způsobem fascinující. Od této vesnice k Pravčické bráně totiž požár lesa udeřil v plné síle a na této trase byla možnost vidět následky tohoto živlu v celé kráse. Ohořelé obrovské kusy lesů a údolí, vypálené louky a keře.

Na křižovatce k Pravčické bráně jsme zjistili, že času nezbývá mnoho a že pokud chceme dojít k bráně, musíme celou cestu běžet, jinak nestíháme autobus zpět a tudíž tam nemá cenu lézt. Jako správní harcovníci jsme se výzvy nezalekli a představa, že bychom neviděli tento krásný český skvost tohoto národního parku nepřicházel v úvahu. Proto se každý rychle rozehřál, promasíroval nohy a cestu tam i zpět dlouhou 5km jsme i s baťohy všichni vyběhli.

Nakonec jsme autobus ze Hřenska stihli a po přestupu v Děčíně na vlak jsme odpoledne dorazili zpět na hlavní nádraží.

Závěr

Tímto chci poděkovat všem zúčastněným. Myslím si, že takovýto zážitek, kdy má člověk možnost vidět na vlastní oči následky tohoto přírodního živlu, byl dechberoucí. I přes časovou tíseň, kdy téměř nebyl čas na cestě zastavovat a odpočívat, jsme všechny důležité věci viděli a jsem rád, že poslední výzva vyběhnou si k Pravčické bráně nikoho neurazila.

S tímto se s vámi loučím a na dalším harcu ahoj...

Harcerasmák Tom