Příští harc

31.3.2024
Kdo leze, nezlobí
(pozvánka)

Novinky

  • [1.2.2024]
    Přihlášky spuštěny! Není na co čekat.
  • [21.1.2024]
    Přihlášky na tábor se spouští již 1.2.2024. Nenechte si to ujít!
  • [13.9.2023]
    S radostí vám představujeme našeho nového takyrála pro příští rok - Vítka!
  • [10.3.2023]
    Kapacita tábora naplněna, přijímáme už jen jako záložníky. Děkujeme za Vaší přízeň!
(otevřít archiv)

Naše komunita


Tento harc, minimálně co se týče útrap a nástrah, se vyvedl až nad očekávání! Jsem si ale jistý, že nikoho pro příští roky neodradí, ale naopak povzbudí.

Začátek byl klasický - sraz na Hlaváku, odkud jsme vyrazili vlakem podle plánu. Cesta byla věru krátká, ale i tak jsme stačili rozjet zábavu a zabrat půl vagonu našimi nešikovně odloženými batohy a celý vagon veselým hlukem, který jsme vydávali.

Plán na první den byl jednoduchý - najít místo k přespání. Vydali jsme se tedy přes nekonečné pole k lesům Českého krasu. Kubino navrhnul přespat v jednom trampském kempu s přístřeším, což jsme s radostí přijali. Začalo se smrákat a přestože jsme byli posilněni, cesta pořád do kopce začala některé zmáhat. Za šera jsme dorazili na místo. Působilo na nás velmi příhodně - rovný plácek, místo pod střechou pro všechny a ohniště. Lehce nás však rozhodili připravené bílé talíře, lednice a další kuchyňské vybavení. Netrvalo dlouho a nečekanou návštěvu skoro 15 hlučných lidí si přišli prohlídnout majitelé, což nikdo, v čele s Kubinem, nepředpokládal. :-D Naštěstí nebyli s to nás vyhánět a za příslib, že vše uklidíme, nic nerozbijeme a nanosíme dříví nás ve svém letním přístřeší nechali vyspat.

Druhý den jsme vstali časně a vydali se na naši cestu Krasem za hlavním cílem - lomem Amerika. Vzhledem k tomu, že jsme harcovníci, neváhali jsme sejít ze značky a vylézt na kopec s menhirem, který nás shora lákal. Vracet se nám nechtělo a tak jsme využili znamenitou dovednost - harcovnický sek přes zoraná pole. Kdo měl sandále zaplakal, ale jinak vrávoravá chůze po nezpevněné půdě byla celkem zábavná.

Lom Velká Amerika byl pro řadu z nás novinka a tak nás uchvátil svojí velkolepostí. Některé dokonce tak moc, že si chtěli na místě vyfotit umělecký akt, což jsme na další vyhlídce bokem k té první přivítali. Naneštěstí si toho však Domča všimla a z podívané tak nebylo nic. Sestup dolů jsme se rozhodli neriskovat a pokračovali jsme dál. U dalšího lomu, Malé Ameriky, jsme omylem sešli z cesty, ale vracet se nám nechtělo a tak jsme pokračovali pěšinkou na divoko.

Nedaleko za lomem, před Bubovickými vodopády, nás zastihl největší přívalový déšť na světě. Doběhli jsme jen tak tak do blízkého hustého listnatého lesa. Záchrana by si jeden pomyslel, takový les člověka udrží celkem v suchu. Omyl, ani ne za minutu v lese pršelo snad ještě víc než venku a tak se pozvolné tempo oblékání bund a pláštěnek změnilo na bojové cvičení, kdy rozhodovaly vteřiny.

Promáčení a veselí z nastalých útrap jsme šli dál po kluzkých skalách, kládách, atd. Bubovickými vodopády až do Sv. Jana pod skalou, kde následoval povel skůň v restauračním zařízení. Pršet přestalo a proto jsme se zabahnění uvelebili za zahrádce, místo abychom v pohorkách napochodovali na koberečky k bílým ubrusům.

Přestože jsme měli tip od Kubina, který si odskočil na nedaleký hudební festival, kam se uchýlit ke spánku, věděli jsme že zdaleka nemáme vyhráno. Přesto nám odchod z restaurace značně zkomplikovala nekázeň, což by major Rogers vyřešil okamžitým propuštěním vojáka, a tak jsme byli nuceni dle nekonkrétního Kubinova popisu nakonec hledat chatku v šíleném kopci po tmě. Po třetím pokusu, kdy se nám nepodařilo podle instrukcí najít asi 50m od cesty vzdálenou chatku zavelel vedoucí harcu spuštění extrémního režimu - ženy opevnili dočasné útočiště a hlídali cajky, muži vytvořili pátrací skupinu, pročesávali les a hledali místo k noclehu.

Tato strategie se ukázala jako úspěšná a tak po krátkém čase jsme na jediné rovné, ikdyž malé ploše široko daleko stavěla základnu. Během nošení dříví bylo třeba být velmi opatrný, protože hrozilo zřícení z příkrého srázu, naštěstí si každý dal pozor. Nedaleko naše kempu někdo z nás objevil velice podivný úkaz - kytici umělých růží zapíchnutou v zemi asi u nějakého hrobu, což nám s fantazií krásně podtrhlo lehce stresující večer. Přestože bylo teprve asi 8 hodin, tíživá tma v nás vzbuzovala pocit půlnoci a v některých i nervozitu.

Třetí den jsme zjistili, že nepřespáváme tak úplně ve strašidelné divočině, jak se nám zdálo v husté tmě předchozí večer ve strašidelném údolí na pokraji smrtonosného srázu (noc je krásná), ale uprostřed pejskařských houbařských stezek. Proto jsme se raději rychle sbalili a vyrazili na vlak do Berouna, kde jsme nasedli na vlak směr domov.

Myslím, že máme na co vzpomínat a užili si to rozhodně i naše pračky a rodiče, když ty kila bahna z našich bot a oblečení musely prát a čistit.

Tak zas příště!

DIMI

Zpět na Plán harců

Foto týdne


Týden 25.3.-31.3.
(otevřít archiv)

Kontakt

JH Staré Hraběcí (my)


JH Valdov

Online kalendář

Nyní už Vám neunikne žádný harc ani jiná naše akce!
Vytvořili jsme pro Vás sdílený kalendář, ve kterém naleznete všechny plánované harcy a který se vždy automaticky aktualizuje, pokud se cokoliv změní nebo objeví nového:
https://www.harcovnik.cz/kalendar Adresu zkopírujte a vložte ve svém kalendáři do políčka pro vložení síťového kalendáře pomocí URL. Je kompatibilní se všemi klienty podporujícími formát iCal (.ics), např. Thunderbird, Outlook nebo Google kalendář. V případě nesnází Vám rádi pošleme konkrétní návod e-mailem.
Harcovnický kalendář