Ahoj zdrápanci!

Je na čase podělit se o zážitky z letošního THV. Takže: po napínavém nadhánění sebe samých a problémech s nákupem skupinové jízdenky jsme se probojovali do vlaku a v uličce postávali a posedávali po kupé až do Zábřehu. Vlak do Bludova už byl volný a vlak do Branné něco mezi. Nabrali jsme malé zpoždění, prošli noční Brannou a na Kutném vrchu rozbili tábořiště poblíž vojenských řopíků z předválečných časů.

Druhý den po ránu jsme vyrazili z K. vrchu dolů a nějakou dobu šli malebným údolí potoka, cestou míjeli zříceniny mlýnů a domů, všechno kvetlo a čerstvě se zelenalo. Pes Çilek nás bavil svými kousky, prostě idylka. Před polednem jsme začali stoupat na Smrk - nejvyšší vrchol Rychlebských hor (1127 m.n.m.) Na Smrku oběd, posezení a poté hřebenovka - zřejmě nejnáročnější úsek trasy, vedoucí z kopce do kopce po hraničním hřebeni mezi ČR a Polskem. Bohužel jen málokdy se nám naskytla možnost výhledu a většinu trasy jsme neopustili zelený příkrov lesa. Část z nás neodolala svodům civilizace a pomocí elektroniky fandila na dálku českému hokejovému týmu, bohužel málo a prohrál. Také jsme nad mapou promýšleli další postup a drsňácky se rozhodli pro delší variantu. Po lehkých zmatcích při výběru místa na spaní jsme zabodli prst do mapy k nápisu Hraničky a nikdo nakonec nelitoval. Na sklonku dne jsme dorazili na mírně svažitou louku posetou pozůstatky pohraniční obce, po válce vysídlené a opuštěné. Zde jsme složili kosti, na připraveném ohništi rozdělali oheň a při kytarách zpívali a vařili až do pozdní noci. Ač bylo celý den až na občasný vítr jasno a teplo, za tmy začalo mrholit. Některé z nás to přimělo ke stavbě sofistikovaných přístřešků, ti ostřílenější zvolili spaní "na divočáka" prostě na dešti pod širákem.

Druhý den ráno jsme po snídani a sbalení zamířili k cíli cesty ze zbořených Hraniček opět do údolí. Krajina byla různorodější, výhledy častější a příroda přívětivější - ne už tak horská. Posledním výšlapem byl kopec hradu Rychleby, kde jsme posvačili a pak nás již čekal Javorník, definitivní sestup do údolí, výhled na zajímavou budovu zámku a nákup občerstvení. Při čekání na vlak ti hladoví z nás vařili a jedli oběd. Cestu vlaky přes Lipovou a Zábřeh jsme krátili hovorem, kytarou a spánkem. Někteří opět bezvýsledně fandili hokeji. Příjemně unaveni jsme dorazili do Prahy a odebrali se domů.

Sešlo se nás úctyhodných 13 + pes a byla to paráda. Rád bych poděkoval všem účastníkům, zvlášť holkám z trojek, které se nezalekly!

Čekejte na fotky, Kubíno je na rajče hodí určitě každou chvíli...

Ještě jednou díky a čau!

Fanda