Sešli jsme se v hojném počtu na tradičním místě na Hlavním nádraží a byli připraveni vyrazit. Nálada byla veselá, možná i proto, že předpověď počasí zněla poslední krásně slunečný víkend tohoto roku, a to jsme rádi využili!
Cesta vlakem nebyla dlouhá, směřovali jsme jen kousek za Benešov. Po krátkém občerstvení v Postupicích jsme se již za tmy vydali hledat místo, kde by se taková banda, jako jsme my, mohla uložit ke spánku a nejlépe si na daném místě udělat oheň. Po tmě se zdá všechno sklíčenější a lid často propadá panice, ale je potřeba zachovat chladnou hlavu a dřív nebo později se dobré místo vždycky najde. První pokus u rybníka nevyšel, byl oplocený a v okolí jen bažiny. Druhý pokus také ne, kdy se ani po asi 20 minutovém skoni a rozptýlení po okolí nepodařilo žádný vhodný plácek, v nízkém mladém lese plným suchých větví zemi, najít nepodařilo. Nezbývalo tak než vzít batohy na záda a jít hledat jinam. Na potřetí asi o 500 metrů dále se již zadařilo, a tak jsme se mohli utábořit a u ohně se dosytosti poveselit.
V sobotu nás čekala vcelku dlouhá štreka. Cestou jsme navštívili Kozlovic panství, kde jsme si prohlédli především jejich pastviny s čuníky, kozami a ovcemi. Neměli jsme ale času nazbyt, protože cesta k Malému Blaníku byla dlouhá. Po červené značce jsme se dostali do Louňovic v pozdním odpoledni, kde jsme v místním hostinci poveřečeli a již za smrákání se vydali vstříc zřícené kapli, kde jsme chtěli přespat. Strach jsme neměli ani tak ze tmy nebo duchů, jako spíš z toho, že s podobným nápadem nás někdo předběhne. Naštěstí se tak ale nestalo a díky tomu jsme se mohli i druhý večer poveselit u ohně, tentokrát však v impozantní zřícenině, ve které jsme také přespali.
V neděli nás ovšem nečekal žádný lehký úkol. Nejbližší železniční zastávka byla vzdálena spoustu kilometrů, a tak jsme ráno na nic nečekali a vydali se na cestu, ve kterém nám stál ještě jeden velký cíl, a to Velký Blaník. Na jeho vrcholu jsme posnídali a někteří i zdolali rozhlednu. Sluníčko stále svítilo, takže se až do Vlašimi šlapalo dobře. Tam jsme vyčkali na vlak, který nás odvezl do Benešova, kde jsme přestoupili na rychlík. V něm jsme již bohužel neměli místenky, takže jsme správně potvrďácku celou cestu strávili v uličce vagonu, ovšem u skvělých stahovacích oken.
Harc to byl výborný, duch svatý opět sestoupil do Járy, takže byl přítomen i při vyhodnocení svého dva roky starého proroctví.
Díky všem za účast a těším se brzy!
Dimi
Zpět na Plán harců