Konec lázeňské sezony!

Harcovníci se první listopadový víkend opět vydali do lesů. Tentokráte jsme zvolili divočinu mezi Sokolovem a Mariánkami. V těžařské metropoli západu nás za tmy vyklopili z vagonu první třídy (fakt!) s dvacetiminutovým zpožděním. Bylo třeba ještě najít nocležiště, jako vhodný výchozí bod pro cestu do hvozdů Slavkovského lesa, takže nás čekala ještě dlouhá štreka přes hornická předměstí. Táborový oheň tak zaplál až pozdě v noci. Ráno jsme zčerstva vyrazili na dlouhou cestu. Chladné, byť slunečné listopadové počasí nám zajistilo naprosté soukromí - celý půlden jsme nepotkali nikoho až na pasoucí se krávy. První zastávkou byla zvláštní paneláková vesnice Rovná. O ní se někdy píše jako o vesnici duchů. Je to opravdu prapodivné místo - poloopuštěné paneláky, nákupní středisko a zchátralá továrna s vysokým komínem uprostřed lesů. Po obědě jsme vyrazili dále, cílem na odpoledne byla hospůdka u zámečku Kladská, kde bylo v plánu se posilnit a nabrat vodu. I přesto, že se putyka ukázala jako nepřátelské doupě, díky vyjednávacím schopnostem se nakonec podařilo dosáhnout obého. Následovalo složité hledání nocležiště. Po utáboření začalo mžít, takže někteří postavili přístřešky a někteří na drsňáka nikoli. Druhý den ráno se ukázalo, že ač pršelo vytravele, účinky deště nebyly zničující. V klidu jsme tedy vyrazili k cíli. Kolem rašelinišť a minerálního pramene Farské kyselky a jezírka Smraďoch jsme došli až na okraj Mariánských lázní. Zde již následovalo uvolnění, oplatky a čekání na fontánu - marné :) Po odpočinku jsme se přesunuli na nádraží a odtud už zpět do svých domovů.

Díky všem zúčastněným harcovníkům a kamarádům - hlavně holkám a Matějovi z trojek a Aničce z Valdova, že nás, své vedoucí, nenechali ve štychu :)

Byla to jízda, na kterou se hned tak nezapomíná. A hlavně na ten ručník!

Díky a ahoj.

F