Ahoj všichni,

jak zdrápanci tak MSS, ale i SPG. Tak harc do divokých brdských hvozdů máme za sebou a došlo na hodnocení..:)

Sraz jsme měli již v brzkých ranních hodinách na Wilsonově nádraží. Bylo krásné mlhavé podzimní ráno, město se teprve probouzelo ze sobotní noci a my už vyráželi vstříc nečekaným dobrodružstvím do Řevnic. Vybral jsem méně známou cestu pustým údolím potůčku Kejná, kde by měl být pod jedním ze tří pramenů proslulý vodopád. Mlha byla řádná a tak jsme se klestili příkrým údolím obtížně, ale všichni to zvládli statečně a postavili se útrapám čelem jako každý správný harcovník. Po objevení lesní cesty, jsme došli na modrou značku, snad někde nad Babkou...? Vodopád nikde, ale neztratili jsme odvahu a touhu po objevování bílých míst na mapě a postupovali stále výš na hřeben. Po chvíli bylo jasné, že mlhavý a pošmourný den v údolí je pro nás minulostí a my měli nad hlavou nebe jako oceán a sluníčko nás odměňovalo za brzké ranní vstávání. Když se před námi otevřelo poměrně široké údolí, bylo nám jasné kde vodopád hledat a dovedla nás k němu samotná proslulá harcovnická intuice. Největší brdský vodopád objeven!!! Neni to žádná Niagára nebo Salto Ángel, ale v našich podmínkách, na malém potůčku úctyhodný a hezký vodopád:). Další naše kroky vedly na nedaleký skalní ostroh zvaný mezi tuláky Dánsko či Žluté skály. Doharcovali jsme kamenitými stezkami až na prosluněnou vyhlídku, kde se před námi otevřelo celé údolí Kejné a mlžné údolí Staré řeky. Vše bylo v mlze a nám připadalo, že jsme na vysokých stěnách Alp nabo snad Himalájí. Byly vidět největší vrcholky Českého krasu a Křivoklátska. Krásná podívaná. Rozhodli jsme se, že si zde připravíme oběd a zahrajeme nějakou tu hru. O pár metrů dál od hlavní vyhlídky je skovaný trampský kemp kde jsme se přes oběd utábořili. Každý přinesl něco dřeva a nejmladší holky se za asistence zkušených harcovníků učily rozdělávat oheň (jsou šikovné, tak ať jim to vydrží). Oběd byl opulentní a připravovalo se hned několik výtečných dobrot najednou. Po obědě následovala malá siestička a hra připravená Dixím. Byla to nakreslená cesta na Miloškovo ranním tisku (ze 13. srpna:) a hrálo se ve dvojicích. Jeden měl zavázané oči a druhý ho navigoval kudy má projet trasu co možná nejrychleji a bez přetahu. Bylo to záživné a napínavé (díky Dix). Celá soutěž byla ohodnocena Jeníky. Oběd i hra nám zabralo trochu času, ale vše bylo podmíněné září slunce které se nám z posledních sil před dlouhou zimou snažilo předat maximum, takže nikdo nikam nespěchal. Po zavelení pětiminutová příprava na kůň začalo pobalování a postupný odchod ze skal. Náš další cíl byl vrch Hvíždinec. Barča přišla s báječnou společenskou hrou na pochod tzv. zákolníček. Nenápadné připínání a objevování připlého kolíčku nám všem dodalo na ostražitosti. Na Hvíždinci jsme si přečetli o lokalitě kterou jsme dnes prozkoumávali a objevovali. Začal se hlásit příchod večera klesajícím sluncem a tak jsme se vypravili po turistické značce do Dobřichovic. Do kroku nám hrál a zpíval Fanda na ukulele. Zde jsme si dali na zahrádce hostince "U Nádraží" tatranku a limonádu a jeli plni dojmů a zážitků zpět do šedivého města.

Děkuji velice všem zúčasněným a doufám, že se jim to líbilo alespoň tak jako mě a příště vyrazí znovu za dobrodružstvím.

Na KŮŇ

Medvěd

P.S. tak jsem zjistil, po té co jsme se rozloučili, že mám kolíček připlý na sumce u pasu já:)