Stará puťácká garda — Kdo nás vede

Jindra Takyrál

Harcovníkem od roku: Domnívám se osmdesátý rok, ve Stříbrné skalici, kde Tonča rozdával harcovnické čepice prvním šťastlivcům (mně ne).
S kým spávám ve stanu: Každá bojovka je srdeční zaléžitost a pro mě to bylo moje první vítězství se žlutýma v celotáborové hře.
Největší zážitek z táborových záhad: Naprosto všechny. Hlad mě sr... a mlčení jsem nevydržel.
Nejtěžší bobřík: Moje nejoblíbenější etapovky byly tzv. "kasínovky" s erotickým nádechem.
Oblíbené etapovky: Toho je moc, ale nezapomenutelnej byl první tábor, protože byl první.
Vzpomínky na útrapy na harcech: Dříve segedín od Zuzky, v současné době si pamatuju na nějakou dobrou buchtičku od Jíti a Nikči, ale už nevím, čí byla.
Písně, na které se těším k táboráku: Nakopu je do prdele.

„nevyplněná mezera, staré struktury a negativní myšlenka."

Mikásek Takyrál zelená

Harcovníkem od roku: V Kytlici roku 1979.
S kým spávám ve stanu: První boj o vlajku v lomu u Loděnice na motivy Rychlých šípů a pašování balíčku v ulicích Prahy 1 za účasti asi 100 lidí.
Největší zážitek z táborových záhad: Problém nedotknutelnosti kondenzovaného mléka - SALKO.
Nejtěžší bobřík: Tuaregové, Lanová dráha.
Oblíbené etapovky: To se ani nedá popsat...
Vzpomínky na útrapy na harcech: Jakékoliv od Zuzky.
Písně, na které se těším k táboráku: Rychle.

„mezera - vím to z vlastní zkušenosti dlouhých harců, kdy se sluníčko chýlilo k západu a konec harcovnického hada byl neustále v poklusu (kvůli mezeře)."

Pavel Jirák Takyrál červená

Harcovníkem od roku: -
S kým spávám ve stanu: Pozorovat snahu a úsílí zdrápaců o výhru.
Největší zážitek z táborových záhad: Snad jen nejsplnitelný bobřík mlčení.
Nejtěžší bobřík: Vždy byla první a tou byla VODNÍ.
Oblíbené etapovky: Každý den strávený s partou a realizace nemožného, při čem někdy zůstává rozum stát, že je to vůbec možné.
Vzpomínky na útrapy na harcech: Na jídlo se těším vždy, jelikož je to většinou pro mě gastronomický zážitek a překvapení kuchyně.
Písně, na které se těším k táboráku: Vždy jsem prosazoval důslednost a hry. Kdo si hraje nezlobí.

„mezera a nedodržování harcovnického kréda..."

Miloš Rozinka Takyrál červená

Harcovníkem od roku 1997: Poprvé v Kytlici v roce 1975 jako 13ti-letý klučina, při zahajovacím ročníku JH v roce 1979 jako kadet.
S kým spávám ve stanu: V roce 1977 v Jogrsově oddíle Kulišáků při stezce odvahy (se sekyrou a petrolejkou v ruce cesta mimo tábor do lesa k vybudované chýši mezi skalami a na důkaz zatlouci hřebík se jmenovkou do totemu ozářeného svitem ohně).
Největší zážitek z táborových záhad: Stezka odvahy - boj se strachem uvnitř a přesvědčování sama sebe, že v tom temném lese se mně nemůže nic stát.
Nejtěžší bobřík: Vodní etapovka a "finská stezka".
Oblíbené etapovky: Nezapomenutelný ročník 2003, kdy jsem byl takyrálem a vedl sbor JH - námořníků.
Vzpomínky na útrapy na harcech: Gulášová polévka, francouzské brambory a další jídla, která se dají jíst pouze lžící.
Písně, na které se těším k táboráku: Svážu je do kozelce a nechám určitou dobu napospas sluníčku, dešti a hmyzu.

„samozřejmě při harcu mezera a potom někdy ochránci přírody, myslivci apod., kteří nám komplikují noclehy v lese."

Daršula Takytán

Harcovníkem od roku: Hájenka ... kde někteří z dnešních setníků neuměli ještě pořádně číst nebo chodit, barva byla fialová, kuřata k obědu na téru, volně se tam válely polštářky, pálily ponožky ... tam jsem poznala pravé harcovnické veselí.
S kým spávám ve stanu: Spíš nejkurioznější. Všechny děti zpět v táboře, ale ztracený člen setnického sboru ... usnul na hlídce, dobře maskován. A teď si mě najděte...
Největší zážitek z táborových záhad: Bez problémů, bud´jsem to zmákla, nebo si to zopákla.
Nejtěžší bobřík: ŽELVA, ale tu mi nikdy nepovolili zrealizovat.
Oblíbené etapovky: Tak toho bylo opravdu hodně a z mnoha soudků. Hlavně srandu a srandu, takže smích, byl tu ale i pláč a zklamání. A také slunce i déšt. Ten byl občas vydatný a hlavně pravidelný, když měli službu zelení. Nikdy nezapomenu na buřinu, kdy blesky lítaly okolo
Vzpomínky na útrapy na harcech: Od Futřenky na všechna.
Písně, na které se těším k táboráku: Jsem pravotočivá, tak doprava.

„MEZERA (v čemkoliv), ale i MIZERA."

Markéta Jiráková Markytán červená

Harcovníkem od roku: V Kytlici, už ani nevím rok, ale v minulém tisíciletí, bylo mi asi 8 let.
S kým spávám ve stanu: Kytlické noční výsadky a bloudění.
Největší zážitek z táborových záhad: Největším problémem byl bobřík mlčení.
Nejtěžší bobřík: Tenkrát se mi líbila vodní etapovka.
Oblíbené etapovky: Spoustu zábavy.
Vzpomínky na útrapy na harcech: Od Zuzanky chutnalo všechno.
Písně, na které se těším k táboráku: -

„... vždycky se říkalo "mezera"."

Zuzka kuchařka červená

Harcovníkem od roku: 2002 - Z nerezové profi kuchyně jsem se ocitla uprostřed lesa bez elektriky,vodovodu... první krok byl šok :-)
S kým spávám ve stanu: Noční výsadek, hrozné zjištění, že když stojím uprostřed lesa, je tma tmoucí.
Největší zážitek z táborových záhad: Bobřík hladu a mlčení, to je nad mé síly :-)
Nejtěžší bobřík: Chůze na chůdách přes Sloňák, řada z bot setniny, chyť si svého setníka, nanosit co nejvíc věcí od jednoho písmena - vynalézavost harcovníků neměla mezí(chtěli mi odmontovat i bombu s plynem).
Oblíbené etapovky: Mumie, Hraběvůd, pračlověk, sběrači krve, bandu námořníků, rytíři kulatého stolu, spoustu neuvěřitelných zážitků, ale musím říct, že pro mě je hrozně krásná věc přivítání harcovníků z harcu. Když se po těch útrapách doplazí do tábora, štastni, že jsou "do
Vzpomínky na útrapy na harcech: No já na vdolečky, mám radost, když harcovníkům chutná a vdolečky v lese? Bašta.
Písně, na které se těším k táboráku: Snad trochu otrávené polévky?

„hloupost, ale i s tou se dá bojovat. Silou bez krutosti, rozumem bez vychytralosti a přátelstvím bez podlézavosti."

Katka Růžička kulturní atašé

Harcovníkem od roku 2004: V roce 1985 jsem byla v jedničkách v naší původní (a pro mě nejhezčí - místem) základně Kytlici. Prošla jsem zdárně i s menšími útrapami jedničkami, dvojkami, trojkami, v roce 1993 jsem se stala kadetkou a splnil se mi sen. Později jsem začala jezdit jako setnice k jedničkám. No a svojí kariéru u harcovníků jsem završila hodností kulturní atašé. Doufám jen, že to není úplný konec a v dalších letech se opět vrátím.
S kým spávám ve stanu: Vždy jsem měla strach, ale ta úleva po bojovce byla nezapomenutelná. Proto jsem vždy chtěla, aby si to každý harcovník alespoň jednou zkusil. Člověk má překonávat sám sebe.
Největší zážitek z táborových záhad: Já, která jsem tak skoupá na slovo, jsem nikdy nevydržela bobříka mlčení, což určitě nikdo nemůže pochopit. Zlé jazyky si určitě říkají, že jsem nemohla splnit bobříka hladu, ale světe div se, ten jsem splnila a dokonce několikrát.
Nejtěžší bobřík: Jednoznačně tuaregové, jen mě mrzí, že se v posledních letech nehrála (moc vos) a pak jakákoliv vodní.
Oblíbené etapovky: Hlavně hodně srandy a nemálo dobrodružství. Nejvíc na mě zapůsobila mumie a Merlin. Joo a v šoku jsem byla, když jsme našli ostatky člověka (pravěk). V roce 2008 jsem zažila (po 15 letech) trojkový harc a díky úžasným trojkám, modré setnině, kadetům a Mik
Vzpomínky na útrapy na harcech: Na všechny. Díky Zuzance jsem každý tábor přibrala x-kilo a skoro nikdy je neshodila. A tímto i děkuji Zuzce, že nikdy neudělala koprovku.
Písně, na které se těším k táboráku: Tím, že budeme stát vždy při sobě.

„mezera v hadu."