Intergalaktické zbraně, free bary a opuštěné doly Sudet.
Aneb THZ 2016. Letos jsme se po roční pauze vrátili na západ a myslím, že nikdo nelitoval. Už sama cesta stála za to – rezervace kupé nesla své ovoce v podobě pohodlného sezení a jízda zvesela ubíhala – to mohu posoudit pouze z vyprávění, já v Karlových Varech nastoupil takříkajíc do rozjetého vlaku...
Díky veselé a komunikativní povaze kamaráda Henriho (to jméno si zapamatujte, ještě se s ním v reportu potkáme) se nám podařilo spřátelit se s posádkou motoráčku 810, a tak jsme prostoj v jízdě trávili v družném zpěvu s paní průvodčí a panem strojvedoucím. Škoda, že Henri, který to celé domluvil, samou únavou usnul a nastalého veselí se nemohl účastnit. V půl jedenácté jsme seskočili na perón ve Vysoké Peci a vyrazili hledat nocleh. Bohužel došlo k nočnímu zakufrování a do spacáků jsme se dostali až kolem půlnoci.
V sobotu ráno jsme vyrazili na Rudné, setkali se s Jančou, která naší pozornosti doporučila místní specialitu, krušnohorský freebar – zavěšené na kládě zde visely rozličné osvěžující nápoje, které bylo možno konzumovat za dobrovolný příspěvek do kasičky. Někteří této možnosti radostně využili a pak jsme pokračovali v cestě horskými svahy a údolími. Po nástupu na hřebenovou část jsme se občerstvili na Mlýnských chalupách a poté následovalo další kufrování při hledání cesty mimo silnici. Nakonec jsme to vzdali a přeci jen došli do Přebuzi po asfaltce. Zde jsme zahnali hlad a žízeň v místním hostinci, kde se usedlíci připravovali na čarodějnice. K jejich oslavě se do vsi začaly sjíždět davy motorkářů, a my proto zvedli kotvy. Následovala cesta za vrcholem harcu – opuštěným cínovým dolem na Rolavě. O atmosféře místa lépe pohovoří fotografie (čekněte rajče!). Po ukončení průzkumnické činnosti jsme se odebrali hledat místo k dalšímu noclehu. Tentokráte se velmi zadařilo. Nalezli jsme suché místo na podmáčené louce nad potokem Černá voda. Kryti skupinou stromů jsme rozdělali oheň a za jeho záře do noci vařili, zpívali a tak...
V neděli ráno nás narychlo opustil Henri, který se uchýlil za povinnostmi nastávajícího otce. My se v klidu pobalili, způsobně uhasili oheň a vyrazili na závěrečnou etapu cesty. Zanedlouho přišla radostná zpráva o zrození Jáchyma P. a my rozradostněni pokračovali dále. Lehké mraky nám v mysl nahnalo káčété, které si z nás vystřelilo potřetí – další marné hledání cesty rozsekla až Mártyho buzola. Po odvážném seku jehličnatým houštím a mokřady jsme narazili na krásnou cestu vinoucí se údolím říčky Rolavy a došli až do cíle – Nových Hamrů. Tam jsme se posilnili u Seifertů a následně nasedli na vlak.
Po příjezdu do Prahy jsme se ještě jednou shledali s Henrim a na závěr harcu ještě jednou oslavili narození jeho synka.
Intergalaktická zbraň míří do světa! Ať žije titán!
P.S.: Velkej respekt pro harcovnici T.H., která zvládla harc se starými pardály na jedničku :)
Fanda
