Příští harc

11.6.2018
Beach volejbal
(pozvánka)

Novinky

  • [13.3.2018]
    Kapacita tábora naplněna. Pro možnost dodatečného přihlášení nás nejprve prosím kontaktujte emailem.
  • [7.3.2018]
    Zbývá posledních 5 volných míst na tábor. Neváhejte!
  • [14.2.2018]
    Více než 50% míst na táboře obsazeno.
  • [7.2.2018]
    Spuštěno přihlašování na tábor.
(otevřít archiv)

Naše skupina

[15.10.2017] Říjnový trojdeňák



Sešli jsme se v hojném počtu na tradičním místě na Hlavním nádraží a byli připraveni vyrazit. Nálada byla veselá, možná i proto, že předpověď počasí zněla poslední krásně slunečný víkend tohoto roku, a to jsme rádi využili!

Cesta vlakem nebyla dlouhá, směřovali jsme jen kousek za Benešov. Po krátkém občerstvení v Postupicích jsme se již za tmy vydali hledat místo, kde by se taková banda, jako jsme my, mohla uložit ke spánku a nejlépe si na daném místě udělat oheň. Po tmě se zdá všechno sklíčenější a lid často propadá panice, ale je potřeba zachovat chladnou hlavu a dřív nebo později se dobré místo vždycky najde. První pokus u rybníka nevyšel, byl oplocený a v okolí jen bažiny. Druhý pokus také ne, kdy se ani po asi 20 minutovém skoni a rozptýlení po okolí nepodařilo žádný vhodný plácek, v nízkém mladém lese plným suchých větví zemi, najít nepodařilo. Nezbývalo tak než vzít batohy na záda a jít hledat jinam. Na potřetí asi o 500 metrů dále se již zadařilo, a tak jsme se mohli utábořit a u ohně se dosytosti poveselit.

V sobotu nás čekala vcelku dlouhá štreka. Cestou jsme navštívili Kozlovic panství, kde jsme si prohlédli především jejich pastviny s čuníky, kozami a ovcemi. Neměli jsme ale času nazbyt, protože cesta k Malému Blaníku byla dlouhá. Po červené značce jsme se dostali do Louňovic v pozdním odpoledni, kde jsme v místním hostinci poveřečeli a již za smrákání se vydali vstříc zřícené kapli, kde jsme chtěli přespat. Strach jsme neměli ani tak ze tmy nebo duchů, jako spíš z toho, že s podobným nápadem nás někdo předběhne. Naštěstí se tak ale nestalo a díky tomu jsme se mohli i druhý večer poveselit u ohně, tentokrát však v impozantní zřícenině, ve které jsme také přespali.

V neděli nás ovšem nečekal žádný lehký úkol. Nejbližší železniční zastávka byla vzdálena spoustu kilometrů, a tak jsme ráno na nic nečekali a vydali se na cestu, ve kterém nám stál ještě jeden velký cíl, a to Velký Blaník. Na jeho vrcholu jsme posnídali a někteří i zdolali rozhlednu. Sluníčko stále svítilo, takže se až do Vlašimi šlapalo dobře. Tam jsme vyčkali na vlak, který nás odvezl do Benešova, kde jsme přestoupili na rychlík. V něm jsme již bohužel neměli místenky, takže jsme správně potvrďácku celou cestu strávili v uličce vagonu, ovšem u skvělých stahovacích oken.

Harc to byl výborný, duch svatý opět sestoupil do Járy, takže byl přítomen i při vyhodnocení svého dva roky starého proroctví.

Díky všem za účast a těším se brzy!

Dimi

[15.7.2017] Jsme zpět!



[20.5.2017] Sportovní harc na Divokou Šárku



Zdarec Harcovníci!

Přináším Vám report z květnového harcu na Divokou Šárku. Na harc dorazilo celkem sedm účastníků, kterým tímto chci poděkovat za účast.

Ve větrném počasí jsme vyrazili z místa srazu u MCdonaldu rovnou na vyhlídku, která nám poskytla pohled na tento přírodní skvost v celé své kráse a který je tak blízko našich domovů. To byl i jeden z důvodů, proč byl harc umístěn právě do těchto končin. Jelikož počet účastníků nebyl příliš vysoký, nakonec nedošlo na sportovní radovánky a spokojili jsme se s procházkou v údolí se zastávkou v místní osvěžovně. Byli jsme rádi, že se nám vyhnul déšť a počasí nás celkově moc nezlobilo. Za necelé čtyři hodiny jsme byli opět zpět na místě odkud jsme vyráželi a pokojně se rozešli ke svým domovům.

Ještě jednou všem zúčastněným děkuji za účast a na některém z dalších harců naviděnou.

Tomi Bee

[23.4.2017] Tvrdej Harc na Sever



Harcovníci, čao!

Je tu report z tvrdého harcu na sever. Ono - letos byl možná méně tvrdý, co se týče ušlé vzdálenosti (celkové víkendové skóre "jen" 25 km), zato však přitvrdily meteorologické okolnosti.

Ale pěkně popořádku:

V pátek jsme dorazili v půl osmé večer do Malého Března. Čekalo nás drastické stoupání, které jsme za stmívání ukončili na návsi zbořené vsi Vitín. Tady mezi ruinami jsme rozbili tábor a do pozdních nočních hodin vedli harcovnickou pospolitost.

Druhý den ráno ty méně připravené vzbudil déšť. Naštěstí netrval dlouho a většina z nás jej přečkala v bezpečí celt. Během snídání a sušení mokrých svršků jsme koordinovali další postup naší jednotky s Nikčou, která uvízla na nádraží v Děčíně. Vyšlápli jsme pod vysílač na Bukové hoře a skrze rozvaliny Staré Homole počali klesat směrem k Zubrnicím. Počasí se značně ochladilo a ani v těch nejpříznivějších jasných chvilkách nepřekročila rtuť teploměru devítku. Na Zubrnické návsi jsme se setkali s Nikčou, posilnili se její bábovkou a skočili se zahřát do krčmy U Perknerů. Poté, za mírného roztrhání oblačnosti došli k muzejnímu nádraží. Zde jsme trochu navázali na podzimní harc Kozí dráhou a po zaniklé trati V. Březno - Úštěk jsme se vydali údolím Lučního potoka. Cesta byla krásná, až na výjimky bez problému průchodná, minuli jsme krásné týništské mlýny, které jsou součástí místního skanzenu a pokračovali po náspu nad meandrujícím potokem. Potkali jsme i mlýny pobořené, nevědomky jsme vyplašili tu srnu, tu kance. Před Lovečkovicemi jsme provedli sek přes Touchořiny na Nezly a zde již klasicky po zelené došli na rozcestí pod horou Sedlo. Našli jsme místo pro nocleh a podstatná část naší grupy vystoupala již bez bagáže na vrchol. Cestu v silném povětří kompenzoval nádherný výhled (ostatně, Sedlo je třetí nejvyšší horou Středohoří) a téměř alpské přírodní scenérie. Vyplašili jsme stádo muflonů a lišku, kterým je zdejší skalnatý hřbet domovem. Po sestupu do tábora jsme opět úvodní část noci strávili u ohně. Kvapem se ochlazovalo, k ránu klesaly teploty pod nulu a probudil nás sníh. Záhy již tou dobou mířil na vlak, my ostatní ještě snídali a uklízeli ležení. Jako vedoucí harcu jsem - vzhledem k počasí a potřebě včasného návratu některých z party - přikročil ke zkrácení trasy a zamířili jsme rovnou do Liběšic, kde jsme dobíhali vlak. Počasí nás převezlo a už ve vlaku jsem rozhodnutí litoval - vyjasnilo se a oteplilo. Ale co dělat... V Lovosicích jsme v nádražce počkali na rychlík do Prahy a pak za zpěvu a kytary dorazili na Masaryčku.

Díky za účast a respekt Ádě s Terkou, že se útrapám smály :D.

Čau, F.

[26.3.2017] Jednodeňák



Ahoj!

Na harc do železničního muzea se nás sešlo v jeden okamžik až 27 harcovníků a společně jsme se vydali obdivovat krásu mohutných lokomotiv do Lužné u Rakovníka. Z Masarykova nádraží nás rychlík odvezl až do Lužné, kde na nás již čekal průvodce s klukama brigádníkama, aby nám ukázali kouzla železnice. Po asi dvou hodinové prohlídce se tvrdší polovina z nás vydala na pochod do 8km vzdáleného Rakovníka, odkud nás po zasloužené zmrzce, dovezl rychlík zpátky do Prahy.

Děkuji všem za účast a někdy zas naviděnou :)

Kubíno

[3.3.2017] Hokej

Ahoj přátelé,

kolem sobotní deváté hodiny jsem dorazil s Kubou M. na parkoviště u Kyjáku. Z vedlejšího auta už natěšeně vystupovali bratři Dimi a Včelka. Opodál u hokejového plácku se už netrpělivě rozbruslovala naše kamarádka Barča, která se už zůčastnila našeho třetího harcu, za což jí děkuji, že je tak aktivní a předčí svojí účastí i některé harcovníky, za což by je asi Jogrs nepochválil. Na place se už zkušení matadoři z řad SPG Libor a Petr starali o kvalitu ledu. Ostatní dorazili záhy.

Bohužel kvůli večernímu dešti a teplotám nad 0 naše ostří dělalo z ledu mokrý sníh a po první třetině jsme zjistili, že jezdíme na sněhu a že místo puku na hokejce vezeme kus sněhuláka, takže musela nastoupit četa s hrablama a sníh odhrabat, ale to 11 hráčů a 6 diváků vůbec neodradilo a úspěšně jsme dokončili všechny tři třetiny. Skóre bylo tak vyrovnané a souboje tak vypjaté, že když pravé křídlo Libor útočil podél mantinelu, tak obránce Petr mu dal takový bodyček, že si Libor o led roztrhl obočí a musela ho odvést rychlá na sešití. Úraz byl naštěstí bez otřesu mozku, takže až na tento krvebysesvněmnedořezal incident, kaluž krve a pár modřin na holeních od puku všichni přežili ve zdraví a mohli se vyblejsknout s policajty na koních v zády na společné fotce. Momentky z harcu určitě zajistí naše IT oddělení.

Na závěr chci ještě vyzdvihnout účast tříměsíčního harcovníka Kubíka Bezděka, který už od prsou vysloužilé harcovnice Káti za svobodna Běhavé pošilhával po herním dění na hřišti a už z něj pomalu roste další silná harcovnická generace.

Těší se na další harc Tomík

[2.3.2017] Harcovnická lyžovačka



V sobotu v časných ranních hodinách (6:20) jsme se v davu dalších desítek lidí sešli v počtu 22 účastníků - Harcovníků na Černém Mostě, kde na nás čekal zavřený, speciálně pro nás zarezervovaný autobus. Nasedli jsme a vydali se asi na dvě hodiny trvající cestu směrem k lyžařskému areálu Herlíkovice.

Na místě jsme se v rychlosti přezuli do přeskáčů a snowboardových bot a vydali se směrem ke svahu. Až před turniketem se ukázalo, že jsem si já, Venca a ostatní skutečně nedělali legraci, když jsme mlaďochům říkali, že pro ně permice nemáme a že si je měli koupit u řidiče, který je nějakým záhadným způsobem nechal projít. Tudíž se naše skupina rozdělila a to se naše zadky ještě ani nedotkli první kotvy. Ale to vůbec nevadilo, našli jsme se později!

Sjezdovky byly zahalené do mlhy, což úplně příjemné nebylo, slibované sluníčko nikde, ale za to sněhové podmínky naprosto vynikající! Spousta sněhu, pevný základ, prašánek! Nádhera. Po energii doplňujícím obědě se začala mlha postupně rozptylovat, takže poslední dvě hodiny a těch několik jízd jsme měli možnost se konečně podívat, jak že jezdí ostatní. A že jezdili skvěle a hlavně rychle!

Obnova Harcovnické lyžovačky byla úspěšná, děkujeme Tomíkovi za organizaci a doufám, že příští rok pojedeme znovu!

Dimi

[1.3.2017] Na stránce Všeharcovnický scuk naleznete důležité základní info o chystaném třetím setkání letos v září!

[17.12.2016] Bleskové bruslení



Na bruslení jsme se sešli v krásném počtu pěti bruslařů. Jezdili jsme, co nám síly stačily, a i přes následné napomenutí místním hlídačem jsme si stihli zazávodit. S velkým náskokem nečekaně zvítězil hokejista pražské Slavie - Michal Novák. Za vítězství získal finanční odměnu 50 Yeníků a dalších 100 za účast na harcu. A to se vyplatí! Disciplína krasobruslení se na konec nekonala, ale ještě máme šanci to napravit na únorovém bruslení! Všem účastníkům díky za pěkné sobotní dopoledne a zdar na příštím harcu. Na kůň!

Anča

[20.11.2016] Harc na Brdy



Konečně reportáž z Brd!

V deštivý pochmurný podzimní den se na Hlavním nádraží v Praze sešlo osm statečných - Kuba Mrva, Medvěd, Tomík, Dimi, Jenda, Záhy, Nikča a já. Cílem jízdy byly Jince a následně část Brd, zvaná Jinecké hřebeny. Déšť který byl mírný, zato však vytrvalý, nás prakticky po celý den neopustil, ale po pár kilometrech jsme ho takřka přestali vnímat.

Naše trasa vedla hřebenovkou, která za příznivějších podmínek poskytuje krásné výhledy do okolí. Nicméně v daný den se nám otvíral pohled na válející se mraky, pouze občas natržené poryvy větru. Cestou spadaným listím a jehličím jsme, kromě mechem porostlých skal a stromů, míjeli i četné stavby nedávné historie - různé vojenské objekty - pozorovatelny, postavení apod. Celá oblast Brd totiž sto let sloužila (a omezeně dodnes slouží) jako vojenské cvičiště.

Když se začalo smrákat, vydali jsme se pod vedením spoluorganizátora harcu Médi hledat místo k noclehu. Po rozbití tábora a rozdělání ohně se od skupiny oddělila dvoučlenná jednotka zdravotně indisponovaného mě :) a Niki, která byla tak laskavá a absolvovala cestu na vlak do Hořovic se mnou. Bohužel nám uteklo krásné počasí a zajímavá místa následujícího dne, zato jsme pochodem noční krajinou (setmělo se již kolem čtvrté) vytáhli ušlou vzdálenost na úctyhodných 19 km. Svoji část výletu jsme pak završili zahřátím se ve smíchovské nádražní restauraci Oáza a vzpomínali na zbytek výpravy.

Zde končím se svým popisem a milerád předávám klávesnici Dimimu.
Fanda

Dimi píše:

Poslední poleno jsme přiložili asi kolem deváté hodiny večer. Ne že bychom byli zvyklí chodit do postele takhle brzy, ale když jsme kolem ohně seděli od setmění kolem půl páté (tedy skoro 5 hodin), člověk má pocit, že už musí být po půlnoci. Chladnou noc jsme přečkali pod postavenými přístřešky, přes noc už naštěstí nepršelo a ani nefoukalo, takže jediný problém - zmrzlé nohy jsme si ráno rychle u ohně rozehřáli. Všichni přežili.

Vydali jsme se na cestu již oficiálně zpřístupněným oblastí Brd směrem k cvičným dopadovým plochám pro bombardování přes bývalou, nedalekou, obrovskou, betonovou letištní přistávací plochu. Pocit, že zde kdysi přistávala letadla, byl ohromující. Před námi byla ještě velmi dlouhá cesta až do Příbrami, kde jsme potřebovali stihnout vlak jedoucí v pět hodin. Tempo chůze bylo vysilující, avšak neměli jsme na co čekat, a tak jsme zkrátka šli. Cestu jsme si razili správně harcovnicky, žádné značené turistické cesty, ale hezky za nosem podle mapy. To se nám stalo jednou osudným, když jsme si využitím jedné zkratky cestu celkem hezky prodloužili, jelikož zkratka nevedla ani tak dopředu, jako spíš zpátky. No nevadí.

Cestou jsme si prohlédli několik i vícepatrových bunkrů a vše završili plně zaslouženým a exlkuzivně chutnajícím nápojem v Příbramském pivovaru Podlesí.

Zkrátka harc plný útrap a zážitků, přesně tak, jak má být!

Dimi

[22.10.2016] Harcovnický opičák


Harcovníci opět dokázali, že pohyb ve dvou rozměrech je jim málo a že s bravurou zvládají i pohyb nahoru a dolů. Někdy se sice mohlo zdát, že pohyb dolů je obtížnější než pohyb nahoru, ale nakonec jsme se všichni ve zdraví sešli na pevné zemi nebo matraci.

Proběhly celkem 3 soutěže, které byly spojeny do opičáckého trojboje. V celkovém pořadí v disciplínách "Lezení na čas", "Lezení do výšky" a "Vydrž co nejdéle viset na jedné ruce" se na stupních vítězů umístili tito harcovníci (v závorce výhra v Yeních):

Vilík L. (160 SZY)
Lucka H. (140 SZY)
Kája H. (120 SZY)

Budu se těšit zase na viděnou!!

Matěj

[25.9.2016] Po kolejích Kozí dráhy



Téma harcu a výlet do divočiny přilákal dohromady 19 účastníků, což je samo o sobě už nějaká banda, a tak jsme se do toho vrhli!

S touto skupinou jsme se sešli na Hlavním nádraží a vyrazili s požehnáním mladých děvušek z SPG, které náhodou vyrážely ve stejnou chvíli ze stejného místa na své mecheche, směrem do Oldřichova u Duchcova. Cesta to byla tradičně veselá a tak hodina a půl utekla jako voda.

Hledání prvního místa na spaní v okolí většího rybníka provázela klasická nervozita, která se dostavuje společně s rychlým stmíváním a po prvních 10 minutách nezdaru. Shodili jsme proto batohy, rozdělili se do dvojic a pročesávali 200 metrový poloměr tak dlouho, než jsme v houštinách a křovích nalezli dostatečně velký a rovný plácek k přespání. Právě včas, za 10 minut už byla tma.

Druhý den jsme vyrazili hledat náš hlavní cíl - zarostlou trať. Pochopitelně k našemu cíli žádná stezka nevedla, a tak jsme využili harcovnický vynález, tedy sek, a dalším houštím, šípky, ostružinami a kopřivami se probojovali až k prvním starým pražcům a zanedlouho i kolejím. Pohled se nám naskytl přesně podle očekávání. Postapokalypticky vypadající křovinami prorostlá trať, kterou si příroda bere zpět.

Vydali jsme se tedy na necelých 20 km dlouhou trasu po pražcích, po kterých se fakt jít nedá, procházeli tunely, přecházeli mosty, procházeli poli, obcemi, i městy, občerstvili se v bývalé nádražní restauraci s nynějším sezením prakticky na peróně. Místo na spaní jsme hledali improvizovaně, jelikož jsme se po cestě zdrželi a nedošli až tam, kam byl původní plán. Bylo sice trochu blízko civilizace, ale posloužilo dobře. U rozdělaného ohně jsme se pobavili a znaveni ulehli do svých spacáků.

V neděli nás čekala dlouhá cesta do Ústí nad Labem již tradičně po turistických trasách. V Ústí jsme využili trolejbusého spojení k nádraží (ale jel šmejd novej bus, ne ten super starej), kde jsme ...



! !!! A POZOR, TOHLE BYLA PECKA !!!



... nasedli na rychlík v podobě City Elefant do Prahy. Z prvu proklínanou soupravu jsme však v zápětí začali milovat, neboť jsme díky kolmému rozložení sedaček v horní části vozu mohli sedět všichni prakticky v jednom kupé pohromadě.

Přátelé, takový mejdan se jen tak nezažije a měl-li bych na výběr, prožiju sto útrap, aby tato situace nastala znovu. Na další stanici přistoupil jakýsi dětský oddíl ochránců přírody s vedoucími a s těmi jsme obsadili celý zbytek horního patra a rozjela se pařba. Posilnění náladou ze skvělého počasí, super výletu a plní zážitků jsme začali hrát na kytaru. Netrvalo dlouho a hlasitým a nadšeným zpěvem se nechala zlákat nejenom celá naše parta, ale i parta ochránců! Neuvěřitelné nadšení a radost ve mě kypěla, a proto když jsme za zpěvu refrenu Slavíků z Madridu přijížděli na Masaryčku, jen velmi neochotně jsem přijímal fakt, že tahle cesta končí. Jsou to tyto zážitky a momenty, pro které jsem Harcovníkem!

Poslední odstavec byl označen z historických důvodů, jelikož se mi vryl nevymazatelně do paměti a věřím že i ostatním kamarádům!

Tak zas příště!

Takyrál Dimi

[22.7.2016] Ztráty a nálezy z tábora

Pokud je některá z těchto věcí vaše, ozvěte se na email, pokud nějakou věc postrádáte, napište nám na email nebo přímo do naší JH skupiny na Facebooku.


[16.7.2016] Plni zážitků jsme se vrátili z tábora, těšíme se na další akce!

[19.5.2016] Intergalaktické zbraně, free bary a opuštěné doly Sudet.


Aneb THZ 2016. Letos jsme se po roční pauze vrátili na západ a myslím, že nikdo nelitoval. Už sama cesta stála za to – rezervace kupé nesla své ovoce v podobě pohodlného sezení a jízda zvesela ubíhala – to mohu posoudit pouze z vyprávění, já v Karlových Varech nastoupil takříkajíc do rozjetého vlaku...

Díky veselé a komunikativní povaze kamaráda Henriho (to jméno si zapamatujte, ještě se s ním v reportu potkáme) se nám podařilo spřátelit se s posádkou motoráčku 810, a tak jsme prostoj v jízdě trávili v družném zpěvu s paní průvodčí a panem strojvedoucím. Škoda, že Henri, který to celé domluvil, samou únavou usnul a nastalého veselí se nemohl účastnit. V půl jedenácté jsme seskočili na perón ve Vysoké Peci a vyrazili hledat nocleh. Bohužel došlo k nočnímu zakufrování a do spacáků jsme se dostali až kolem půlnoci.

V sobotu ráno jsme vyrazili na Rudné, setkali se s Jančou, která naší pozornosti doporučila místní specialitu, krušnohorský freebar – zavěšené na kládě zde visely rozličné osvěžující nápoje, které bylo možno konzumovat za dobrovolný příspěvek do kasičky. Někteří této možnosti radostně využili a pak jsme pokračovali v cestě horskými svahy a údolími. Po nástupu na hřebenovou část jsme se občerstvili na Mlýnských chalupách a poté následovalo další kufrování při hledání cesty mimo silnici. Nakonec jsme to vzdali a přeci jen došli do Přebuzi po asfaltce. Zde jsme zahnali hlad a žízeň v místním hostinci, kde se usedlíci připravovali na čarodějnice. K jejich oslavě se do vsi začaly sjíždět davy motorkářů, a my proto zvedli kotvy. Následovala cesta za vrcholem harcu – opuštěným cínovým dolem na Rolavě. O atmosféře místa lépe pohovoří fotografie (čekněte rajče!). Po ukončení průzkumnické činnosti jsme se odebrali hledat místo k dalšímu noclehu. Tentokráte se velmi zadařilo. Nalezli jsme suché místo na podmáčené louce nad potokem Černá voda. Kryti skupinou stromů jsme rozdělali oheň a za jeho záře do noci vařili, zpívali a tak...

V neděli ráno nás narychlo opustil Henri, který se uchýlil za povinnostmi nastávajícího otce. My se v klidu pobalili, způsobně uhasili oheň a vyrazili na závěrečnou etapu cesty. Zanedlouho přišla radostná zpráva o zrození Jáchyma P. a my rozradostněni pokračovali dále. Lehké mraky nám v mysl nahnalo káčété, které si z nás vystřelilo potřetí – další marné hledání cesty rozsekla až Mártyho buzola. Po odvážném seku jehličnatým houštím a mokřady jsme narazili na krásnou cestu vinoucí se údolím říčky Rolavy a došli až do cíle – Nových Hamrů. Tam jsme se posilnili u Seifertů a následně nasedli na vlak.

Po příjezdu do Prahy jsme se ještě jednou shledali s Henrim a na závěr harcu ještě jednou oslavili narození jeho synka.
Intergalaktická zbraň míří do světa! Ať žije titán!

P.S.: Velkej respekt pro harcovnici T.H., která zvládla harc se starými pardály na jedničku :)

Fanda

[11.4.2016] Superharc: Arcadehry.cz

Na tento netradiční harc jsme se sešli v počtu 21 účastníků-pařmenů, takže jsme se vyřádili, myslím, dosytosti!

Sešli jsme se na pražském Zličíně, odkud jsme se vydali na zastávku autobusu. Právě tam se odehrála nejdobrodružnější část výpravy a to cesta v poprvé v historii narvaným příměstským autobusem až k prasknutí. Jak někteří poznamenali, tohle se ani v Praze nevidí. Velkou otázkou zůstávalo, jak se do prostoru, kde už není místo ani pro jednoho člověka navíc narve pět dalších (Kubino, Áďa, a spol.), kteří přistupovali v Rudné. Dokázali to bravurně - nástupem zadními dveřmi, což se jinak v příměstském autobusu nesmí, ale řidič měl slitování.

Muzeum bylo přesně takové, jaké jsme očekávali! Plné retro-herních automatů, joysticků, tlačítek, volantů, motorek, zbraní a všech možných dalších udělátek. Nejlepší ze všech se ukázali týmové hry až pro čtyři hráče a cenu o nejnapínavější hru vyhrál akční hokej.

Samozřejmostí byla také slíbená soutěž. Jako soutěžní stroj byl vybrán originální japonský taneční automat, kde dobrovolní soutěžící o Yeníky rozvlnili své boky.

V prvním kole vyzvala Terka Han Lukáše. Souboj to byl věru na ostří nožů, průběžné vedené se přelívalo z jedné strany na druhou. Vítěznou cenu 150 SZY však nakonec rozdílem pouhých několik bodů vytančila v napínavém souboji Terka. Na Lukáše zbyla cena útěchy ve výši 100 SZY. :)

V druhém kole změřila síly Sofie se Šimonem. Šimon se rozvlnil do rytmů hudby a precizně našlapával na taneční šipky, žel v nepravé okamžiky, což se mu při součtu bodů stalo osudným. V druhém kole zvítězila Sofie soustředěným a elegantním výkonem.

Děkuji všem za účast a těším se na dalších akcích!

Dimi

[3.3.2016] Harcovnický opičák 2016



Letošního Harcovnického opičáka jsme si všichni užili, zalezli a zablbli jsme si dosyta. Účast byla hojná, což nám umožnilo kromě individuální soutěže uspořádat také týmový souboj v lezení na rychlost.

Soutěž 1) Lezení na rychlost

Velice napínavý souboj mezi týmem A a týmem B vyhrál nevýrazným rozdílem tým A! Gratulujeme!

Soutěž 2) Lezení na krásu

Odborná porota potají odhlasovala následující pořadí harcovníků: 1.-19. místo: Záhy, Dix, Jenda, Bára, Vilík, Anča, Fanda, Vítek, Jasmínka, Honza, Martin, Honza, Lucka, Hanča, Dimi, Kuba, Sofča, Matěj! Gratulujeme!

Soutěž 3) Lezení na obtížnost

Značné úsilí všech zúčastněných při lezení z-bodu-A-do-bodu-B-s-použitím-co-nejmenšího-počtu-chytů vyústilo v odměnění třech nejlepších harcovníků! Gratulujeme!

Soutěž 4) Lezení pro radost

Vzhledem k počtu námitek a počtu úsměvů vychází následující pořadí harcovníků: 1.-19. místo: Záhy, Dix, Jenda, Bára, Vilík, Anča, Fanda, Vítek, Jasmínka, Honza, Martin, Honza, Lucka, Hanča, Dimi, Kuba, Sofča, Matěj! Gratulujeme!

Díky za skvělou účast bez zranění!

Na Kůň!

Matěj

[26.1.2016] A je to venku!

Termín letošního Harcovnického tábora jest 2. - 16. 7. 2016!
A přihlašování zahájeno, tak do akce (odkaz zde vlevo)!

[20.1.2016] Bruslení aneb Brutální zábava mezi brutálním počtem lidí!



Už když jsme čekali na ostatní kamarády před Ice Arénou Letňany, bylo nám jasné, že na ledě nabudeme sami. Kolem procházeli tuny lidu, mimo jiné i nebezpeční kluci z HC LETCI. Věkový průměr asi 7 let, rychlostní průměr na ledě předpokládám asi sedmkrát větší než náš.

Po tom, co jsme vystáli frontu na lístky a půjčení bruslí, jsme stáli další frontičku na vstup. Pak frontu na místo v šatně. Pak frontu na vstup na led. A pak teprve začala řádná zábava.

Zkušenější jedinci předváděli svoje umění jízdy pozadu, překlady a jiné dovednosti. Ostatní se spokojili s jízdou hezky bezpečně, pomalu a hlavně blízko manťáku.

Záhy na některé z nás dopadla tíha života a tak jsme spadli na zem. Tekla i krev. Nicméně pod dozorem paní MUDr. GLT jsme se všichni cítili bezpečně a ke smrtelným úrazům nedošlo. Gábinka dostala ránu do hlavy, ale jako správná harcovnice se nevzdala a bruslila dál. Další dvě půvabné účastnice, slečny Luňáčkovy, nám předvedly jak to s klouzavým povrchem umí a svoje dovednosti předávaly dál. Dobrá práce!

Dále bych chtěla zmínit i neskutečné dovednosti celé rodiny Listovy. Ty děti to na ledě teda umí!

Bruslili jsme asi 90 minut a všichni minimálně na 200%. Přestože s námi na ledě byla celá Praha a polovina Liberce, myslím, že jsme si to užili. %%Každý zdrápanec dostal za své bruslařské zásluhy odměnu v podobě 100 SZY. Dokumentaci tohoto i jiných momentů již brzy naleznete v naší galerii, takže se máte na co těšit. ;)%%

Pořadateli dalšímu harcu, Matějovi, přeji, aby se vše povedlo alespoň stejně tak dobře jako nám před týdnem. A Vám, všem kamarádům, doporučuji se další harcovnické zábavy zúčastnit, jelikož se pro Vás připravuje další ranec sportovní zábavy!

Útrapám se smát!

Tereza

[15.12.2015] Florbalka roku


Přihraj! Kličkuj! Utíkej! Střílej! Doraž! Obehraj! Bojuj!

Drtivý souboj černých florbalek proti bílým florbalkám dopadl ke spokojenosti všech, neboť jak bylo po oficiálním sečtení všech výsledků řečeno, každý aktér alespoň jeden zápas v průběhu harcu vyhrál. A to je dobré! Jednalo se nevíc o divácky velmi atraktivní klání, vždyť do tribun se po celou dobu hrnuly kompletní rodiny z širého okolí...

Stihlo se toho dost. Ale kdybychom měli k dispozici více času na hrací ploše, myslím, že bychom sportovali ještě dnes (psáno včera, pozn. aut.). Odehrály se tři mistrovské zápasy ve velmi vysokém tempu a čas jsme si udělali i na labužnickou specialitu v podobě individuální disciplíny Jízda králů. A zde je nutno ocenit velkou snahu a odhodlání všech zúčastněných zdrápanců, kteří se nenechali zahanbit ani v nekompromisní konfrontaci se staršími a zkušenějšími borci.

Všem dvaceti sportovcům díky za účast a správný zápal do hry, pořádně jsme si rozpohybovali neděli a to se počítá, před blížícím se vánočním obžerstvím dvojnásob... Několik momentek ze hry i následného vyhlášení již nyní můžete najít v naši fotogalerii, harcovní rok 2015 je uzavřen a my se na Vás všechny těšíme zase v lednu.

Veselé Vánoce a Šťastný nový Na kůň!

Márty

[1.12.2015] Ztráty a nálezy z tábora

Pozdě ale přece - se k nám konečně dostaly ze všech potáborových skladišť nálezy, které jsme letos společně na tábor dovezli a už si je nedokázali rozebrat, když jsme se vraceli zpět... Tyto povětšinou konfekční kousky máme vyfocené níže, po najetí na obrázek si můžete nechat zobrazit detailnější popis.
Pokud je něco zdejšího Vaše, případně pokud si chcete nechat zaslat fotografii ve větším rozlišení, neváhejte nás co nejdříve kontaktovat, tyto modely držíme pod ochranou pouze do konce letošního roku...


[10.11.2015] Volšanské dušičky

Harcovníci! Je přede mnou milá povinnost napsat report z harcu, ovšem teď to bude trochu složitější, protože budu poprvé psát zprávu o harcu na kterém jsem nebyl. Tedy vlastně byl, ale ne tak docela...
Ovšem popořadě: sešli jsme se ve stanovenou dobu na plácku u svatého Rocha (opozdilci se připojili v průběhu), a po stručné lekci z dějepisu, rozlosování mužstev a vysvětlení pravidel se odstartovalo. V tu chvíli pro mne s Bárou O. jakožto pro organizační tým nastala dlouhá pauza. V cíli jsme tedy čekali, krátili dlouhou chvíli hovorem a vyhlíželi soutěžící. Ti se mezi tím kdesi v lese náhrobků asi potili nad plánky, nebo se možná rozptylovali na loučce? Kdo ví - to by museli zodpovědět sami účastníci.
Každopádně po neuvěřitelných dvou hodinách, pětadvaceti minutách dorazilo první družstvo (Tým 2), odevzdalo soutěžní protokoly a čekalo na výsledek. Trvalo 14 minut než odevzdalo protokoly druhé mužstvo (Tým 3), které je ještě na koleni doplňovalo. Doslova o vteřiny pak šlo ve finiši dalšího mužstva (Tým 1),které dobíhalo vzápětí. Nastala nám hodinka družného veselí a vyhodnocování a čekání na poslední manšaft (Tým 4), který nakonec, 20 minut před ukončením hrací doby také šťastně dorazil do cíle, který byl, teď už to můžeme říci, u altánového pohostinství Na Parukářce. Následovalo vyhlášení vítězů, předání diplomů a ocenění - rakviček a věnečků a volná zábava. No a pořadí?

1. místo - Tým 2 - Jára Trávníček, Kubíno, Terka Ober. a kamarádka Eva
2. místo - Tým 3 - Vítek, Jenda Dimi a Nikča
3. místo - Tým 1 - Sofča, Terka Hanzalka, Tom Hrabě a takyrál Dimi
4. místo - Tým 4 - Ota, Milda, Jitka a Matěj

Díky všem zúčastněným, zejména holkám a klukům z trojek, co se nezalekli a šli do toho s náma!

Díky moc a na viděnou třeba příště!

Čau, Fanda!

[11.10.2015] Video-sestřih letošního Rekonvalčíku přímo z pece...

Kdo byl, zážitky si odnesl jedinečné, kdo nebyl, může zkouknout, co si příští rok rozhodně už nechce nechat ujít...

Druhý ročník srpnového harcovnického vyžití v počtu převyšujícím ročník předchozí nad údolím říčky Kocáby za doprovodu nekončícího slunečního záření a nefalšované pohodové atmosféry: Měli jsme se náramně, checkuj to!


[21.9.2015] Vzhůru do lomů

V pátek jsme se všichni sešli na Hlavním nádraží. Někdo dorazil včas a někdo zase načas. Nakonec jsme napočítali úžasný počet 17 harcovníků a harcovnic a vyrazili jsme tedy směr Karlštejn. Cesta nebyla dlouhá, než jsme se nadáli, byli jsme tam. Na místě zatím noví a neznámí bratři Kozlové dostali pokyn celou skupinu vést, to proto, abychom si je trochu proklepli. Nasadili jsme svižné tempo (po zkušenostech z předchozích harců), takže se nám podařilo v obtížném (kopec a ke všemu zarostlý hustými křovinami) najít místo k přenocování ještě celkem za světla. Odložili jsme si věci a o 15 minut později, již v naprosté tmě rozdělali oheň, vyndali jídlo a začali se radovat. Večer nabízel jednu historku za druhou a to včetně několika vtipů, které se líbily nejvíce Sofii.

Ráno, jsme se v klidu nasnídali, vyrazili a zanedlouho se setkali se zbytkem harcovníků a jejich přátel, kteří se účastnili jednodenního harcu. Společně jsme se vydali směr Mořina na Velký Lom Amerika. Napůl cesty jsme poobědvali a pak už nás čekala samotná prohlídka. Naskytly se nám nádherné výhledy z úplně jiných perspektiv vnitřku lomu, ale také příšerný pohled na neuvěřitelné množství odpadků, které na místě během horkého léta zanechali turisti. Prasata!

Po skončení výletu jsme se společně vydali na železniční stanici, kde se naše cesty rozdělili. Zatímco jednodeňáci odjeli domů, lehce obměněná sestava 17-ti lidí vyrazila směrem k zítřejšímu, ale mnohem smělejšímu cíli - bývalé, ale stále veřejnosti nepřístupné raketové základně Klondajk. Dimistři měli z předchozí průzkumné výpravy v kamenitém a příkrém terénu vyhlédnuté výborné místo na spaní s ohništěm a rovným pláckem, tentokrát se však setmělo a jak známo, ve tmě se to blbě hledá. Proto jsme u orientačního bodu - severozápadního rohu základny - usadili ženy a muži a děti se vydali na průzkum. Netrvalo dlouho a zadařilo se, byť se štěstím.

Nanosili jsme dříví, rozdělali oheň, povečeřeli a spustili další večírek plný zábavy. Konverzovat a hřát se v plamenech ohně nám vydrželo dlouhé hodiny, než jsme se naprostým vyčerpáním odebrali do vybalených spacích pytlů. Během večera nás navštívil prorok, který prostřednictvím harcovníkova těla prorokoval, kdo se bude jakým směrem vyvíjet. Takže teď jen všichni doufáme, že až pojedeme znovu za dva roky, tak nově vykvetlá bunda nezůstane doma.

V neděli jsme pronikli na základnu, schovali batohy pod stromy a vydali se na průzkum oblasti o rozloze zhruba kilometr na kilometr připomínající Černobyl. Nepříjemný nebyl ani tak přívalový déšť, který nás na několik minut uvěznil pod střechou bývalých garáží, jakožto spíš objev volně pobíhajících divočáků velikosti menší krávy. Nekecám, šli jsme od prasnice několik metrů a měl jsem jí zhruba po pás. Tím se vysvětlily posedy, seno a všudypřítomné výkaly. Od tohoto zjištění se nám zalesněnou oblastí chodilo o poznání hůře s pocitem, že nás pořád někdo sleduje a chce zabít.

Klíčovým momentem se stal okamžik, kdy proti nám v dáli vyjelo auto. Podle obrovských knedlíků v hrdle, které nám zodpovědným zaskočily, by se dalo usoudit, že situace vypadala kriticky. Ač se to zdálo nemožné, posádka auta skupinu 17-ti lidí buď přehlédla (na druhou stranu, kdo by nás tam čekal), nebo sama něco kradla, tudíž se nás lekla víc, než my jí. Nicméně s autem se načerno přes třímetrový betonový plot leze hůř než jen s batohem, pročeš jsme usoudili, že jsme spíše v nevýhodě, ukončili brouzdání a urychleně jsme se vydali směrem k vchodovýchodu. Cestou jsme na ně již nenarazili, takže všechny důvody, které jsme cestou vymysleli na téma odkud přicházíme, kdo jsme a kam směřujeme (www.jw.org), jsme mohli pustit z hlavy.

Cesta na vlak a zpět domů byla cestou standardní, věřím že jsme si to všichni užili, omlouvám se Emmě za ty žaludy, a těším se na všechny příště!

DIMI a spol.

[1.8.2015] Fotky z tábora jsou tu!

Máme je tu, ty nejlepší si prohlídněte na harcovnickém Rajčeti tady v sekcii Fotky. A ty ostatní si objednejte na DVD-kompletu, který Vám můžeme předat již zanedlouho na Rekonvalčíku, případně na dalších harcech během sezóny. Těšíme se na viděnou!

[21.5.2015] Tvrdej Harc 2015: THV – Na východ. A do daleka!

Je na čase podělit se o zážitky z letošního THV. Takže: po napínavém nadhánění sebe samých a problémech s nákupem skupinové jízdenky jsme se probojovali do vlaku a v uličce postávali a posedávali po kupé až do Zábřehu. Vlak do Bludova už byl volný a vlak do Branné něco mezi. Nabrali jsme malé zpoždění, prošli noční Brannou a na Kutném vrchu rozbili tábořiště poblíž vojenských řopíků z předválečných časů.
Druhý den po ránu jsme vyrazili z K. vrchu dolů a nějakou dobu šli malebným údolí potoka, cestou míjeli zříceniny mlýnů a domů, všechno kvetlo a čerstvě se zelenalo. Pes Çilek nás bavil svými kousky, prostě idylka. Před polednem jsme začali stoupat na Smrk - nejvyšší vrchol Rychlebských hor (1127 m.n.m.) Na Smrku oběd, posezení a poté hřebenovka - zřejmě nejnáročnější úsek trasy, vedoucí z kopce do kopce po hraničním hřebeni mezi ČR a Polskem. Bohužel jen málokdy se nám naskytla možnost výhledu a většinu trasy jsme neopustili zelený příkrov lesa. Část z nás neodolala svodům civilizace a pomocí elektroniky fandila na dálku českému hokejovému týmu, bohužel málo a prohrál. Také jsme nad mapou promýšleli další postup a drsňácky se rozhodli pro delší variantu. Po lehkých zmatcích při výběru místa na spaní jsme zabodli prst do mapy k nápisu Hraničky a nikdo nakonec nelitoval. Na sklonku dne jsme dorazili na mírně svažitou louku posetou pozůstatky pohraniční obce, po válce vysídlené a opuštěné. Zde jsme složili kosti, na připraveném ohništi rozdělali oheň a při kytarách zpívali a vařili až do pozdní noci. Ač bylo celý den až na občasný vítr jasno a teplo, za tmy začalo mrholit. Některé z nás to přimělo ke stavbě sofistikovaných přístřešků, ti ostřílenější zvolili spaní "na divočáka" prostě na dešti pod širákem.

Druhý den ráno jsme po snídani a sbalení zamířili k cíli cesty ze zbořených Hraniček opět do údolí. Krajina byla různorodější, výhledy častější a příroda přívětivější - ne už tak horská. Posledním výšlapem byl kopec hradu Rychleby, kde jsme posvačili a pak nás již čekal Javorník, definitivní sestup do údolí, výhled na zajímavou budovu zámku a nákup občerstvení. Při čekání na vlak ti hladoví z nás vařili a jedli oběd. Cestu vlaky přes Lipovou a Zábřeh jsme krátili hovorem, kytarou a spánkem. Někteří opět bezvýsledně fandili hokeji. Příjemně unaveni jsme dorazili do Prahy a odebrali se domů.

Sešlo se nás úctyhodných 13 + pes a byla to paráda. Rád bych poděkoval všem účastníkům, zvlášť holkám z trojek, které se nezalekly!

Čekejte na fotky, Kubíno je na rajče hodí určitě každou chvíli...

Ještě jednou díky a čau!

Fanda

[24.4.2015] Děkuju všem za účast na Máslovické šlápotě!


Po setkání u vlaků na Masaryčce jsme se ve vlaku směrem na Kralupy n.Vlt. pohostili proslulými trojhránky od babičky Míly, přivítali mezi sebou kamarády Harcovníků a seznámili se s programem harcu.
V Kralupech jsme si od hodné paní vzali plánek (bez mapy), jak se dostat na stezku do Máslovic. Díky naší Báře O. jsme se na stezku napojili. Huráá! Teď se na ní ještě udržet. To už byl úkol naší Lindy R., která to až na pár kixů, zvládla na jedničku!
Během 9km cesty jsme zpívali, obědvali, hráli hru Zákolníček, viděli koně a prasátka, viděli zříceninu hradu u obce Chvatěruby, koupili si zmrzky a vyšlápli krpál do Máslovic, kde jsme zase stloukali máslo, ochutnávali máslo, koupili cukrovinky, poslouchali kapelu Vlak na Dobříš a bylo nám fajn.
Zpět jsme jeli přívozem přes Vltavu, došli jsme si na zastávku do Libčic n.Vlt. a jeli ku Praze. Ve vlaku dostal každý (nahlášený) diplom za zvládnutí útrap na harcu Máslovická šlápota a bylo nám ještě líp.

Díky moc všem za hezký den! :-)

Nikča

[15.4.2015] Bowling


Na sobotním hraní v Továrně se sešlo 23 harcovníků hráčů + 5 diváků k tomu, což je parádní účast. Po rozdělení do 3 drah začal dvouhodinový souboj. Všichni se snažili dosáhnout těch nejlepších výsledků a bojovali o dvěstěšest. Obzvlášť nejmenší harcovníci překvapili svou houževnatostí a nenechali se zahanbit staršími soupeři! Bohužel u dospěláků se vloudila chybička, a tak už se nikdy nedovíme, kdo nakoulel nejvíc. Děti se ale zasloužené odměny dočkaly a doufáme, že vyhrané Yeníky podle své libosti uplatní na táboře. Po vyhlášení výsledků a rozdání cen následovala ještě chvilka blbnutí na místních ,,formule1trenažérech" a dalších zajímavých strojích, pak už jsme se pomalu vytráceli a prchali k domovům...

Děkujem za hojnou účast a zápal do hry!

Těšíme se na další ročník harcovnického bowlingu

Anča a Romča

[3.3.2015] Bruslení


Na velkolepém kluzišti Gutovka jsme se sešli v příjemném počtu 16 harcovníků. Osazenstvo z řad zdrápanců, mladšího setnického i bývalých takyrálů se nejprve pevně utáhlo brusle a po-té vyrazilo se vší vervou na led. Ladili jsme své styly bruslení, piruety a proběhla i lekce jízdy pozadu pod vedením zaškolených profíků. Po 90 minutách se naše nožky rády vyzuly ze šněrovaček a vklouzly do tenisek, kterými nás přepravily do blízké restaurace. Obsluha nás oslovovala "madam" a "pane", takže jsme si kromě bruslení užili i pocit důležitosti.
Vyddařenému harcu třikrát jupí! JUPÍ! JUPÍ! JUPÍ!

Kdo nebyl, ať lituje, ale nezoufá, jelikož na přístí rok rozhodně plánuji tuto aktivitu zopakovat a to na místě předem rezervovaném, což by mohlo zajistit naší volnost na ledové ploše.

Zdraví,
Tereza

[9.1.2015] Těžkej harc pro tvrďáky


Pozdě ale přece: Setník Dimi připomíná útrapy, které nás potkaly na zářijovém harcu:

Tento harc, minimálně co se týče útrap a nástrah, se vyvedl až nad očekávání! Jsem si ale jistý, že nikoho pro příští roky neodradí, ale naopak povzbudí.

Začátek byl klasický - sraz na Hlaváku, odkud jsme vyrazili vlakem podle plánu. Cesta byla věru krátká, ale i tak jsme stačili rozjet zábavu a zabrat půl vagonu našimi nešikovně odloženými batohy a celý vagon veselým hlukem, který jsme vydávali.

Plán na první den byl jednoduchý - najít místo k přespání. Vydali jsme se tedy přes nekonečné pole k lesům Českého krasu. Kubino navrhnul přespat v jednom trampském kempu s přístřeším, což jsme s radostí přijali. Začalo se smrákat a přestože jsme byli posilněni, cesta pořád do kopce začala některé zmáhat. Za šera jsme dorazili na místo. Působilo na nás velmi příhodně - rovný plácek, místo pod střechou pro všechny a ohniště. Lehce nás však rozhodili připravené bílé talíře, lednice a další kuchyňské vybavení. Netrvalo dlouho a nečekanou návštěvu skoro 15 hlučných lidí si přišli prohlídnout majitelé, což nikdo, v čele s Kubinem, nepředpokládal. :-D Naštěstí nebyli s to nás vyhánět a za příslib, že vše uklidíme, nic nerozbijeme a nanosíme dříví nás ve svém letním přístřeší nechali vyspat.

Druhý den jsme vstali časně a vydali se na naši cestu Krasem za hlavním cílem - lomem Amerika. Vzhledem k tomu, že jsme harcovníci, neváhali jsme sejít ze značky a vylézt na kopec s menhirem, který nás shora lákal. Vracet se nám nechtělo a tak jsme využili znamenitou dovednost - harcovnický sek přes zoraná pole. Kdo měl sandále zaplakal, ale jinak vrávoravá chůze po nezpevněné půdě byla celkem zábavná.

Lom Velká Amerika byl pro řadu z nás novinka a tak nás uchvátil svojí velkolepostí. Některé dokonce tak moc, že si chtěli na místě vyfotit umělecký akt, což jsme na další vyhlídce bokem k té první přivítali. Naneštěstí si toho však Domča všimla a z podívané tak nebylo nic. Sestup dolů jsme se rozhodli neriskovat a pokračovali jsme dál. U dalšího lomu, Malé Ameriky, jsme omylem sešli z cesty, ale vracet se nám nechtělo a tak jsme pokračovali pěšinkou na divoko.

Nedaleko za lomem, před Bubovickými vodopády, nás zastihl největší přívalový déšť na světě. Doběhli jsme jen tak tak do blízkého hustého listnatého lesa. Záchrana by si jeden pomyslel, takový les člověka udrží celkem v suchu. Omyl, ani ne za minutu v lese pršelo snad ještě víc než venku a tak se pozvolné tempo oblékání bund a pláštěnek změnilo na bojové cvičení, kdy rozhodovaly vteřiny.

Promáčení a veselí z nastalých útrap jsme šli dál po kluzkých skalách, kládách, atd. Bubovickými vodopády až do Sv. Jana pod skalou, kde následoval povel skůň v restauračním zařízení. Pršet přestalo a proto jsme se zabahnění uvelebili za zahrádce, místo abychom v pohorkách napochodovali na koberečky k bílým ubrusům.

Přestože jsme měli tip od Kubina, který si odskočil na nedaleký hudební festival, kam se uchýlit ke spánku, věděli jsme že zdaleka nemáme vyhráno. Přesto nám odchod z restaurace značně zkomplikovala nekázeň, což by major Rogers vyřešil okamžitým propuštěním vojáka, a tak jsme byli nuceni dle nekonkrétního Kubinova popisu nakonec hledat chatku v šíleném kopci po tmě. Po třetím pokusu, kdy se nám nepodařilo podle instrukcí najít asi 50m od cesty vzdálenou chatku zavelel vedoucí harcu spuštění extrémního režimu - ženy opevnili dočasné útočiště a hlídali cajky, muži vytvořili pátrací skupinu, pročesávali les a hledali místo k noclehu.

Tato strategie se ukázala jako úspěšná a tak po krátkém čase jsme na jediné rovné, ikdyž malé ploše široko daleko stavěla základnu. Během nošení dříví bylo třeba být velmi opatrný, protože hrozilo zřícení z příkrého srázu, naštěstí si každý dal pozor. Nedaleko naše kempu někdo z nás objevil velice podivný úkaz - kytici umělých růží zapíchnutou v zemi asi u nějakého hrobu, což nám s fantazií krásně podtrhlo lehce stresující večer. Přestože bylo teprve asi 8 hodin, tíživá tma v nás vzbuzovala pocit půlnoci a v některých i nervozitu.

Třetí den jsme zjistili, že nepřespáváme tak úplně ve strašidelné divočině, jak se nám zdálo v husté tmě předchozí večer ve strašidelném údolí na pokraji smrtonosného srázu (noc je krásná), ale uprostřed pejskařských houbařských stezek. Proto jsme se raději rychle sbalili a vyrazili na vlak do Berouna, kde jsme nasedli na vlak směr domov.

Myslím, že máme na co vzpomínat a užili si to rozhodně i naše pračky a rodiče, když ty kila bahna z našich bot a oblečení musely prát a čistit.

Tak zas příště!
DIMI

[6.12.2014] Tuarég na Karlově mostě


Harc dopadl krásně, markytánka byla zachráněna a na příštím táboře může zase zachraňovat nás! Díky všem, kdo sebrali odvahu a přišli bojovat o svůj holý život, aby pomohli k vítězství nad proradnými strážci Karlova mostu - Tuarégy. Sešlo se úctyhodných 14 zdrápanců napříč všemi barvami i věkovými kategoriemi a 8 vedoucích - více či méně odkloněných k temné straně síly - kteří se ale následně všichni v dobrém spojili dohromady, aby si užili lehký mikulášský déšť typu "pokapkává"...

Přestože nakonec nemrzlo, po téměř hodině ostrých soubojů na kluzké dlažbě mezi turisty, sochami, turisty fotícími sochy, sochami turistů a dalšími všichni ocenili útulné teplo v útrobách Muzea filmových efektů Karla Zemana (Cesta do pravěku, Baron Prášil, Čarodějův učeň ad.), kde jsme absolvovali krátkou interaktivní prohlídku a následně se rozutekli do svých domovů vstříc vánočním přípravám a učení na písemky a zkoušení.

Zdravíme vás všechny z okřídleného vzdušného samoletu a těšíme se zase na další nabité akce v příštím roce:



Márty

[2.11.2014] Výšlap pro malé i velké


Ahoj všichni,

jak zdrápanci tak MSS, ale i SPG. Tak harc do divokých brdských hvozdů máme za sebou a došlo na hodnocení..:)

Sraz jsme měli již v brzkých ranních hodinách na Wilsonově nádraží. Bylo krásné mlhavé podzimní ráno, město se teprve probouzelo ze sobotní noci a my už vyráželi vstříc nečekaným dobrodružstvím do Řevnic. Vybral jsem méně známou cestu pustým údolím potůčku Kejná, kde by měl být pod jedním ze tří pramenů proslulý vodopád. Mlha byla řádná a tak jsme se klestili příkrým údolím obtížně, ale všichni to zvládli statečně a postavili se útrapám čelem jako každý správný harcovník. Po objevení lesní cesty, jsme došli na modrou značku, snad někde nad Babkou...? Vodopád nikde, ale neztratili jsme odvahu a touhu po objevování bílých míst na mapě a postupovali stále výš na hřeben. Po chvíli bylo jasné, že mlhavý a pošmourný den v údolí je pro nás minulostí a my měli nad hlavou nebe jako oceán a sluníčko nás odměňovalo za brzké ranní vstávání. Když se před námi otevřelo poměrně široké údolí, bylo nám jasné kde vodopád hledat a dovedla nás k němu samotná proslulá harcovnická intuice. Největší brdský vodopád objeven!!! Neni to žádná Niagára nebo Salto Ángel, ale v našich podmínkách, na malém potůčku úctyhodný a hezký vodopád:). Další naše kroky vedly na nedaleký skalní ostroh zvaný mezi tuláky Dánsko či Žluté skály. Doharcovali jsme kamenitými stezkami až na prosluněnou vyhlídku, kde se před námi otevřelo celé údolí Kejné a mlžné údolí Staré řeky. Vše bylo v mlze a nám připadalo, že jsme na vysokých stěnách Alp nabo snad Himalájí. Byly vidět největší vrcholky Českého krasu a Křivoklátska. Krásná podívaná. Rozhodli jsme se, že si zde připravíme oběd a zahrajeme nějakou tu hru. O pár metrů dál od hlavní vyhlídky je skovaný trampský kemp kde jsme se přes oběd utábořili. Každý přinesl něco dřeva a nejmladší holky se za asistence zkušených harcovníků učily rozdělávat oheň (jsou šikovné, tak ať jim to vydrží). Oběd byl opulentní a připravovalo se hned několik výtečných dobrot najednou. Po obědě následovala malá siestička a hra připravená Dixím. Byla to nakreslená cesta na Miloškovo ranním tisku (ze 13. srpna:) a hrálo se ve dvojicích. Jeden měl zavázané oči a druhý ho navigoval kudy má projet trasu co možná nejrychleji a bez přetahu. Bylo to záživné a napínavé (díky Dix). Celá soutěž byla ohodnocena Jeníky. Oběd i hra nám zabralo trochu času, ale vše bylo podmíněné září slunce které se nám z posledních sil před dlouhou zimou snažilo předat maximum, takže nikdo nikam nespěchal. Po zavelení pětiminutová příprava na kůň začalo pobalování a postupný odchod ze skal. Náš další cíl byl vrch Hvíždinec. Barča přišla s báječnou společenskou hrou na pochod tzv. zákolníček. Nenápadné připínání a objevování připlého kolíčku nám všem dodalo na ostražitosti. Na Hvíždinci jsme si přečetli o lokalitě kterou jsme dnes prozkoumávali a objevovali. Začal se hlásit příchod večera klesajícím sluncem a tak jsme se vypravili po turistické značce do Dobřichovic. Do kroku nám hrál a zpíval Fanda na ukulele. Zde jsme si dali na zahrádce hostince "U Nádraží" tatranku a limonádu a jeli plni dojmů a zážitků zpět do šedivého města.

Děkuji velice všem zúčasněným a doufám, že se jim to líbilo alespoň tak jako mě a příště vyrazí znovu za dobrodružstvím.

Na KŮŇ

Medvěd

P.S. tak jsem zjistil, po té co jsme se rozloučili, že mám kolíček připlý na sumce u pasu já:)

[8.9.2014] Ztráty a nálezy z tábora

V našich přivezených zavazadlech se ještě stále nachází několik jednotek harcovnické výbavy neznámého původu. Zkontrolujte si, jestli něco není Vaše, a případně nám to rychle oznamte, neb Golem začíná mít hlad...



[25.8.2014] Rekonvalčík se vydařil!

Jak můžete, rodičové, vidět z fotek, které jsou již k zhlédnutí v naší fotogalerii, nebo z klipu, který pro Vás naši zdrápanci natočili (všechna videa z promítacího večera pak naleznete zde v sekci videí):



[4.8.2014] Harcovníci jsou zpět

Ahoj zdrápanci, ahoj rodiče!
Neseme několik zpráv a novinek ohledně všeho, co bylo, i všeho, co brzy bude:

- Ve fotogalerii již visí všechny momenty našeho letošního tábora, hurá tam!

- Shrnutí informativní rodičovské potáborové schůzky bylo rozesíláno všem rodičům na e-mail, věříme, že dorazilo i k těm, kteří se neozvali. Pokud ne, naleznete jej také v levém sloupci v sekci 'K táboru'.

- Slibovaná srpnová akce Rekonvalčík proběhne dle Vašich většinových preferencí o víkendovém termínu 22. - 24. 8. 2014. Informace se na stránkách postupně doplňují, najdete je v sekci 'Příští harc'.

- Na podzimní sezónu samozřejmě opět chystáme další harcy a akce, které stojí za Vaši účast, proto doporučujeme stránku harců občas navštívit, nyní již například si můžete rezervovat termín na zářijový trojdeňák...

[7.6.2014] Plážový volejbal

Harc se velmi vydařil, krásné počasí, supr hra s klukama ( Já, Jenda, Kuba Mrva, Kuba a Tom Hrabě). Myslím, že po 4 hodinách hry na rozpáleném slunci a písku toho měli všichni dost a všichni si to užili. Hráli jsme turnajového Kinga, tzn. každý s každým, a výsledný součet vybojovaných bodů ze všech setů rozhodl o vítězi. Mezi dětmi, jestli to tak můžu nazvat, vyhrál bratrovražedný souboj velice těsně Tom nad Kubou. Mezi námi dospěláky, jsem těsně vyhrál nad Jendou a bronz bral Kuba Mrva. Kuba Hrabě nás po turnaji opustil (asi toho měl fat dost) a pak jsme si dali jen takový tréninkový zápas Tomové proti Jendovi s Kubou a naložili jsme jim 2:0 na sety. Následně jsme šli smýt pot a slzy do sprch a na zahrádce místní knajpy u zasloužených orosených nápojů jsme pomocí elektronické tužky rozebrali naší hru. Tak harcsportu zdar, plážovému volejbalu zvlášť a příště větší účast harcovníci.
Tomík Rosenbaum

[25.5.2014] THZ5: Tvrdej Harc na Západ

Útrapám se smát!
Hahahahahaha- takhle nějak to na letošním THZ probíhalo. Rád bych poděkoval všem zúčastněným za skvělou atmosféru i za to, že jsme si mohli odškrtnout všechny položky seznamu - Perštejn, Měděnec, Kovářskou, Königsmühle, Klínovec Hauenštejn i Stráž nad Ohří - a pokochat se drsnou, krásnou a místy dost melancholickou krajinou toho krušnohorského zapadákova. Díky patří i K.J. Stalkerovi, duchu těch hor, toho kraje, který se přes všechny bouřky a kroupy slitoval a my nakonec vždycky spali v suchu. Brzy očekávejte fotky na harcovnickém rajčeti!
Těpéro, zdrápanci a prříští rok zase na "Tvrdym Harcu"!
Fanda

[26.4.2014] Adventure golf

Akce se vydařila! Jupí!
Minigolfové miniutkání skončilo, ceny se rozdaly, harcovnická měna SZY se rozšířila mezi další zdrápance.
V kategorii dětí dopadlo pořadí následovně:

1. místo - celkem 50 úderů na 18 jamkách
Terka H.

2. místo - 64 úderů
Kája H.

3. místo - 68 úderů
Natálka Š.

Všem výhercům gratulujeme a těsíme se zase někdy na viděnou!
Mrvátor

[30.3.2014] Do přírody Jizerských hor

Nebudu dlouho napínat, harc se povedl, i když jsme se sešli ve skromném počtu šesti účastníků. V sobotu jsme si na hřebenech Jizerek užili nejspíš poslední letošní sníh, a pochod o délce 26 kilometrů zakončili na chalupě v Horním Maxově. V neděli jsme po rychlém úklidu vyrazili na vlak, stihli ho, pak jsme zjistili, že jedeme špatně, ale že jsme tak vlastně chtěli, a pak jsme přijeli do Prahy.
Záhy

[22.3.2014]

V bowlingové herně V NUSLÍCH jsme se sešli v hojném počtu 19ti harcovníků. Po rozdělování do družstev a lehkém občerstvení jsme se pustili do dvou hodin intenzivní hry, kdy někteří jedinci byli schopni nastřílet více než 300 bodů. Konkrétně jsme si vedli takto:

1. Jirka Procházka - 368 bodů
2. Pepa Franc - 336 bodů
3. Barča Oberhelová - 303 bodů
4. Tom Rosenbaum - 297 bodů
5. Dix - 295 bodů
6. Vlasta ("Láďa") Páral - 286 bodů
7. Kačka Běhavá - 282 bodů
8. Kubíno Jirák - 281 bodů
9. Márty Straka - 271 bodů
10. Tom Běhavý - 255 bodů
11. Honza Tomek - 245 bodů
12. Matěj Mrva (+ Romča Procházková) - 233 bodů
12. (taky) Já (Tereza) - 233 bodů
13. Ondra Matějka - 230 bodů
14. Dáša Tomková - 224 bodů
15. Zuzka Francová - 188 bodů
16. Martina Procházková - 174 bodů
17. Lada ("Vlasta") Procházková - 173 bodů
18. Vítek Kašpar - 165 bodů.

Všem kamarádům chci poděkovat za účast a za krásné pozdní odpoledne. Blahopřejeme zejména Ondrovi Matějkovi a Vítkovi Kašparovi, kteří v dětské kategorii obhájili 1. a 2. místo. Dále pak Jirkovi Kingovi, který byl ve starší kategorii nejlepším hráčem ze všech.

Za zmínění stojí, že oba kluci z řad zdrápanců obdrželi velkorysou odměnu ve formě 150 a 100 SZY (Severozápadních Yeníků), díky čemuž zajisté budou mít určitý náskok před harcovníky, kteří se tohoto harcu nezúčastnili.

Ještě chci poděkovat sponzorovi triček (protože bez jeho daru by byly ceny pro vítěze mnohem skromnější), tvůrci diplomů (který svým ostrovtipem pobavil okolí) a majiteli foťáku Nikon (který nám svůj přístroj půjčil a díky němuž máme krásné fotky - sledujte na harcovnickém rajčeti)

Bowlingovému harcu třikrát jupí! "JUPÍ, JUPÍ, JUPÍ"

Terka

[15.2.2014] Laser game II.

Na druhé kolo Laser Game v herně v Nových Butovicích jsme se sešli v ideálním počtu 12 hráčů. Nebyl tedy žádný čas na oddech a tak jsme pro jistotu vlítli do areny po hlavě. Rozdělili jsme se do tří týmůa vyrazili do boje. Suprovým spestřením hry byla vyvýšená plošina, ze které bylo vidět na celé bludiště a bylo možné střílet soupeře zvrchu. V areně se také nalézaly tzv. miny, které dávaly hráčům bonusy při jejich rozstřelení jako třeba neviditelnost, nesmrtelnost, chameleona (zákeřná změna barvy za barvu soupeře) a další. Po hře jsme si sedli v přilehlé restauraci, dali malinovku a vyhodnotili soutěž o nejlepšího střelce. Níže si můžete prohlédnout statistiku, kterou pro vás vytvořil Matěj. Na ní vidíte vždy z pohledu hráče, kolikrát koho zasáhl a kolikrát byl kým zasažen. Mimo to je tam i vidět, kolikrát zabil spoluhráče.
Těšíme se po táboře na další kolo! :)
DIMI

[16.1.2014] TERMÍN TÁBORA 2014

Zdrápanci ahoj v novém roce!
Vemte prosím na vědomí, že je již stanoven termín letošního tábora!
Vemte také na vědomí, že je o týden posunutý oproti předchozím létům!
Vemte i na vědomí, že už se na něj a na Vás pořádně těšíme!

Na kůň! V době 28. června - 12. července 2014!

[26.11.2013] Laser game

Na našem prvním, a určitě ne posledním, turnaji v LASER GAME na pražské Harfě jsme se nakonec sešli ve výborném počtu 35 hráčů v kompletním demografickém zastoupení od dětí až po dospělé, od děvčat až po chlapce, včetně vedoucích z tábora a několika statečných rodičů! Rozdělili jsme se do 3 skupin, ve kterých se hráči mezi sebou přetahovali o získání co nejvyššího score v potemnělém labyrintu za pomoci svých laserových zbraní. Každý účastník hrál celkem dvě hry, první z nich byla hra na týmy, jejímž cílem bylo zasáhnout co nejvíce soupeřů. Druhá hra byla o něco náročnější – opět týmová, tentokrát bylo ale cílem obsazovat a bránit základny. Všechny výsledky byly průběžně sčítány a nejlepších 10 hráčů vidíte pod článkem fotce z obrazovky při vyhlášení vítězů.

Všem účastníkům děkuji za to, že v sobotu ráno dorazili, doufám, že si to užili a snad se sejdeme na jaře při druhém kole a možná zase v jiné herně – a tam vám ukážu už i já, jak se to hraje! :)

NĚKOLIK FOTEK: Na Harcovnickém Rajčeti

TABULKY S VÝSLEDKY: Ke stažení ve formátu XLS

DIMI


[25.7.2013]

Jupí!
Tábor se zdařil a jsme všichni v pořádku zpět! Výkonná jednotka již začala intenzivně shánět a zpracovávat kompletní fotodokumentaci, těšte se brzy na zpravodajství! Zatím můžete, komu se tábor líbil, sdílet a popisovat své dojmy v návštěvní knize ha! Na kůň!

[14.2.2013]

Dvě věci, dvě parádní věci, zdrápanci:
1] Přesun našeho webu na novou doménu: www.harcovnik.cz - přepište si v diářích!
2] Zaberte si svoje místo na letošním táboře, přihlašovací horečka právě propuká a rozpuklá vydrží jen do konce března! V levém sloupci, v sekci 'Ke stažení', si přečtěte veškeré informace o táboře, o pár milimetrů níže se pak přihlašte...
Pětimesíční příprava na kůň!

[Tábor bude 6. - 20. 7. ve Starém Hraběcí.]

[28.11.2012]

Divadelní představení je beznadějně obsazeno! Harcovníci se těší velkému zájmu, a v divadle Kolowrat si tak několik tisícovek nejrychlejších užije společné Vánoce na Puldově, těšíme se!

[17.10.2012]

Přátelé a kamarádi, zdrápanci!
Na konec letošního roku, těsně před Ježíškem a vánočními svátky, nám přichystal stařičký takyrál - dnes nezmaršál - Jarda velké překvapení v podobě divadelního harcu na prknech scény Národního divadla - divadla Kolowrat. Veškeré podrobnosti se dozvíte, pokud zabrouzdáte do harců a akci si rozkliknete, dvě věci jsou ale důležité:
- Kapacita sálu je omezená a byl zaveden rezervační systém míst, proto s přihlášením neotálejte a hlašte se přímo Jardovi (podle instrukcí v pozvánce) nebo na náš e-mail a my mu zprávu předáme.
- Diváci-účastníci-harcovníci se zároveň můžou stát i herci, veškerý program je na našich bedrech. Proto sháníme herce-zpěváky-muzikanty-umělce z řad červených, žlutých i zelených, kteří by svým krátkým vystoupením scénu obohatili (jen si nemyslete, my pro Vás taky něco malého chystáme...). Zájemce poprosím o nahlášení tentokrát na našem e-mailu, díky!
Na kůň!

[20.8.2012]

Na nově vzniklém fóru jsou již vystaveny foto-důkazy z potáborové pakovnice, projděte je proto a hledejte své věci. Nejsou-li tam Vámi pohřešovaní, připiště svou sháňku, máte-li nějaké kusy navíc, popište nám je či vystavte foto-důkaz též. Snad společně najdeme všechny původce!

[3.8.2012]

Vaše Harcovnictvo!
Do zkušební verze bylo právě propuštěno první elektronické harcovnické fórum! Do očí bijící červená ikonka v menu snad již leckoho přilákala - vězte, to je ona - a otevřela mu brány do světa, který může a nemusí začít rozkvétat, jak budeme chtít... Odpíchnout se můžeme zodpovězením jednoduché ankety, pokračovat s tím, co máme na srdci, zakládáním dalších témat a příspěvků, či probrat s kamarády všechno důležité. Také se zde v přihlašování na harcy můžete přesvědčit, kdo všechno má v plánu tam či onam vyrazit též a jestli s sebou vezme mariášky nebo vrchcáby... To je ale zase vize budoucnosti, zatím let's go oťukávat.

[21.7.2012]

Zdrápanci a harcovníci bývalí, současní i budoucí! Na letošním táboře byl slavnostně pokřtěn velký souborný zpěvník Jogrsova Harcovníka, zahrnující celou éru Starého Hraběcí, tedy více jak desetiletí šesti strun a stovek hrdel. Vše, co zaznělo a mělo být vryto do paměti, je nyní v počtu vysoce přesahujícím stovku vryto černé na bílém do papíru. V doprovodu nesčetných ilustrací takřka profesionálního JH týmu i akordů pro všechny muzikanty, v cestovním trampovním vydání formátu A6 s oboustranným laminem obálky proti kroucení ve vlhkých pralesích, s námi všemi v nitru, se nyní dostává do distribuce pro širokou veřejnost! Za příspěvek 100,- Kč Vám jej doneseme až do ruky na každém z harců i dalších harcovnických akcích v průběhu celého roku. Pište si o něj na náš m@il a bude tam! Počet výtisků je nekompromisně limitován...

[12.6.2012]

Vážení rodiče letošních harcovnických zdrápanců!
V reakci na nový zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách byl naší markytánkou [táborovou zdravotnicí] sepsán dodatkový dokument k těm již zveřejněným, kterému je třeba věnovat pozornost.
Obsahuje vysvětlení aktuální situace a formulář pro zmocnění markytánky k udělení souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb v době konání tábora, potřebný právě v důsledku zmíněné legislativní novinky. Důsledně si dokument prostudujte a vyplněný formulář přineste s sebou společně s ostatními potvrzeními k odjezdu na tábor.
Formulář je zde připraven ve dvou verzích, lišících se pouze dobou platnosti zmocnění. Pokud se Vaše dítě účastní předtáborového harcu [III. a MES - viz Dokumenty k táboru], vyplňte poslední stránku s obdobím 5.-21.7.2012, pro všechny ostatní platí 7.-21.7.2012 [strana 2].
Tento dodatkový dokument je ke stažení zde na stránkách [v levém sloupci v panelu 'Ke stažení'] a zároveň Vám byl zaslán e-mailem.
V případě nejasností nás kontaktujte telefonicky nebo e-mailem.
Na kůň!

[24.5.2012] Report: Dubnový H.R.C. pro I.+II.+III. (15.4.)


Dle plánu jsem se všichni sešli na Smíchovském nádraží, někteří jedinci později než jiní a jiní ještě později, a dokonce pak někdo úplně nejpozději, ale po příjemném krycím rozhovoru s průvodčí ve dveřích vagónu jsme se nakonec všichni úspěšně nalodili a přes nepříliš hojnou účast mohl harc začít. S přestupem v Zadní Třebani jsem dorazili do vesničky Radouš, odkud jsme putovali nejkratší cestou (kousek po silnici na Lhotku, pak po žluté a zelené) na vrchol Plešivce, odkud se nám naskytl krásný výhled do krajiny. Přesto, že počasí nebylo nejideálnější, nezmokli jsme a po krátkém občerstvení a pečení všeho možného i nemožného jsme pokračovali po červené vstříc obci Lochovice, kde naše pouť skončila krátkým posezením v příjemné hospůdce při čekání na vlak zpět do Prahy. Dorazili jsme v původním počtu a všichni zdraví a doufám, že i spokojení.

Straka

[23.5.2012] Report: Velké sportovní klání (3.3.)


Sešli jsme se v sobotu 3.3.2012 v 9:45 před budovou ZŠ Jeseniova a hned poté, co mě pan školní provedl areálem, seznámil se školním řádem a vůbec řekl co a jak, jsme se mohli převléct a rozdělit do týmů. Pan školník vypadal zprvu jako morous, ale po donesení nového míčku na florbal se ukázal jako opravdový formát. Dorazivší byli tedy rozděleni do třech týmů a už nic nebránilo tomu, abychom si mohli řádně zasportovat. Soutěžilo se celkem ve čtyřech sportech: florbalu, fotbalu, volejbalu a basketbalu. Vzhledem k časové tísni a faktu, že se mi ztratil papír s částí výsledků z jednotlivých disciplín, jsem nakonec usoudil, že nebylo nejdůležitější najít vítěze, ale společne si zasportovat a pobavit se, což si myslím se povedlo. Po předání tělocvičny panu školnímu jsme se rozprchli celí vyhladovělí a utahaní ke svým rodičům.
Část ze zúčastněných navštívila nově otevřený podnik a chutnala i argentinské pochoutky.

Harc se podle mého vydařil, všichni jsme si zablbnuli a těším se na shledání u dalšího.

Tom

[19.5.2012] Report: Jizerská stopadesátka (12.-13.5.)


Navzdory ranním přeháňkám jsme se v sobotu 12.5. sešli na Hlavním nádraží v solidním počtu dvanácti harcovníků a jednoho psa.Vlak z Prahy jsme stihli včas a spořádaně, během pauzy v Tanvaldu však část výpravy zachvátila nákupní horečka, což nás téměř stálo jízdu hyper moderním spojem do sousední Deštné. Další komplikace nastaly při definitivním výstupu z vlaku, kdy nikdo ze skupiny nebyl schopný nalézt potřebnou zelenou značku. Naštěstí jsme nakonec slavili úspěch a výpravě směrem na Jizeru už nic nebránilo.

Bohužel kvůli hrozící vzpouře jsme byli nucení zkrátit optimistickou variantu, čímž jsme přišli o zhruba 15 kilometrů skrze jizerskou přírodou. Ušetřený čas jsme pak ale strávili občerstvením v idylickém rodinném podniku v Josefově dole, kde jsme nabrali síly na zdolání závěrečného kopce do Maxova. Po krátké nejistotě, zda jsme opravdu tam, kde máme být, jsme nalezli místní rozhlednu, která nám posloužila jako záchytný bod. Cíl sobotní etapy pak byl již doslova za humny. Po ubytování a prohlídce chaty přišla na řadu večeře, zábava, zpěv a spánek.

V neděli dopoledne jsme po důkladném úklidu již mířili zpátky směrem na Prahu. Zdolali jsme poslední kopec Buková (kde během 18. století strašilo, alespoň podle informační tabule), a za chvíli jsme již byli ve Smržovce na nádraží, kde došlo k nájezdu na místní bufet. Dlouhou zpáteční cestu vlakem si někteří z nás zpestřili spánkem, jiní koukáním z okna.

Na závěr chci poděkovat všem účastníkům harcu a doufám, že do Jizerek jsme se nevydali naposled.

Záhy

[13.5.2012] Report: Aprílák (30.3.-1.4.)

Přelomový březnovo-dubnový víkend strávili harcovníci na cestě mezi Řevnicemi a Nučicemi. V pátek večer skupinka zdrápanců přirazila do známého halounského hostince U Zrzavýho paviána, kde na nás zbylo místo v nejpřetopenější části lokálu. Nastala tlačenice a tahanice o nejvzdálenější místa u oken, některé holky z řad trojek však tíživou situaci vyřešily s ledovou rozvahou, když si nakoupily náruč zmrzlin a v klidu se po té ochlazovaly jejich konzumací sedě na židlích těsně u doběla rozžhavených kamen. Noc jsme strávili na lesním tábořišti Hell Švando, kam nás zavedl dorazivší Kejva a jeho parta.

V sobotu ráno do harcovnického ležení dorazila Janča, jež nás poctila vydatnou porcí palačinek. Harcovníci se poté pomalu vydali na cestu. Pro úsek Halouny - Zadní Třebáň jsme zvolili taktický sek a díky výrazně ukrácené cestě (cha cha) jsme se již za chvilku (ha ha ha ha) mohli shledat se Záhym, který na nás již čekal na třebaňském nádraží. Další trasa vedla na Karlštejn a odtud přes Dub sedmi bratří ke Kubrychtově boudě, kde jsme poobědvali a střetli se s rekonvalescentujícím Medvědem i takyrálem Mártym, odtud již grupa pokračovala v plné sestavě údolím Bubovického potoka přes vodopády až do Bubovic, našeho sobotního cíle. Následovalo posezení se známými trempy od kamaráda Dana a zpěv při kytarách až do ochraptění, oslepnutí, oněmění a ochrnutí.

V neděli ráno se od party oddělila kejvovská skupina a harcovníci poté již osamoceni putovali k cíli, za nějž byly po dohodě setnicikého sboru vytyčeny Nučice. Vedeni místním usedlíkem Kubínem jsme prošli údolím potoka nad Loděnicemi ke studánce u tří habrů a poté přes Vysoký Újezd do Nučic, kde jsme si v příjemném počasí oddechli na návsi a kochali se místními krásami.

Pak již následoval odjezd a šťastný návrat domů. Po dalším apríláku tak můžeme zaškrtnout kolonku: splněno bez ztrát na životech!

Díky za účast a na viděnou na THZ/V. Pozvánku očekávejte již brzy!
Fanda

[23.2.2012] Report: Harc do Střešovic (23.10.)

Koncem října jsme se sešli v početné skupince na pražském Masarykové nádraží odkud 20 harcovníků vyrazilo hsitorickou tramvají do muzea DPP ve Střešovicích. Cesta tramvají nám utekla jako voda a po půl hodině už nás vítalo muzeum. Prolezli jsme každý kout i každý vystavený exemplář poučili o histotii a o všem ostatním. Po této vyčerpávající prohlídce jsme se vydali cestou přes pražský hrad a petřín na Újezd kde na nás čekali nedočkaví rodičové. Harc se povedl a doufám že i všem líbil. Foto najdete v sekci foto.
Děkuji za účast všem zúčastněným.
Kubíno

[4.2.2012] Report: Harcovnický opičák (29.1.)

Děkuji všem za účast,

sešlo se nás téměř dvacet, čímž by se dala účast považovat za hojnou. Bylo vidět, že harcovníci se nezaleknou ani 4,5m vyokých stěn, které hravě a opakovaně zdolávali s bravurou sobě vlastní. Po krátkém protažení a seznámení se s pravidly BOZP se lezci rozdělili do dvou týmů pod vedením Jardy a Zuzky a jali se zdolávat vytyčenou trasu systémem až-doleze-první-na-konec-tak-startuje-další. Po dramatickém souboji nakonec vyhrál Zuzčin tým, a vysloužil si tak odměnu v podobě Hašlerek. Tým Jardy bohužel skončil jako poslední, a musel se tedy spokojit se Slaviemi. Nicméně harcovník je zdá se neunavitelný tvor a vynutil si další soutěž, tentokrát individuální. Úkol vylézt až ke stropu za použití co možná nejmenšího počtu chytů vypadal zprvu náročně, ale byla to opět Zuzka, která všem přítomným ukázala, že UMÍ! Porazila třetího Vítka i druhého Jardu a vyhrála s přehledem zlatou medaili. Poté už následovaly pouze trapné pokusy harcovnických vedoucích zviditelnit svou chabou muskulaturu a špatnou techniku na neexistujících lezeckých cestách.

Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří dorazili, že dorazili a těm, kteří nedorazili, že budou zpytovat svědomí a dorazí příště!

P.S.: Kdo by chtěl chodit častěji lézt a potřebuje odborný dohled, rád vám poradím s technikou. Ozvěte se mi na 608 307 164 nebo mrvator@cakb.cz a domluvíme se.

Těší se příště na viděnou
Matěj Mrvátor

[4.2.2012] Report: Listopadový harc obestřený tajemstvím (26.11.)

V sobotu ráno jsme se sešli pod Petřínským vrchem, abychom se navzdory nástrahám pokusili najít bájný poklad, o kterém se vypráví v nejedné z pražských legend. Postupně jsme získávali ústřižky staré mapy a překonávali nástrahy, které na nás ušili strážci tajemství. Po setmění jsme dorazili na místo určení, kde na nás čekal poslední úkol a poslední střet se strážci. Poté už jsme mohli v klidu ochutnávat vítězství.

Díky všem za účast a na dalším harcu na kůň!:))
Bára B.

[30.1.2012]

Nazdar zdrápanci!
Proběhla tady malá rekonstrukce, jejímž výsledkem je tento nový vzhled našich stránek. Věříme, že si jej brzy hravě osvojíte a budete z něj nadšení, jako jsme my teď. Prozatím je web vypuštěn v lehce testovací verzi, což se může projevit (i když by pochopitelně nemělo) jako neočekávatelné chování v reakci na Váš požadavek nebo chybová hláška, vypsaná do prohlížeče uživatele. V takovém případě, který ale samozřejmě nenastane, Vás prosíme o shovívavost a kontaktování například mailem s popsáním daného problému, což pomůže věc rychle ošetřit.
Další novinkou jsou slibované dokumenty k letošnímu táboru, které si můžete stáhnout a prostudovat z chlívku 'Ke stažení', který se nachází v levém postranním sloupci. Uzávěrka přihlášek je tento rok stanovena na poslední březnový den (31.3.2012), proto neotálejte a zajistěte si účast na Harcovnickém táboře co nejdřív.
A jako tradičně, i letos jsou nachystány víkendové harcy, na každý měsíc alespoň jeden, proto sledujte tyto stránky i dál, vždy se zde včas dozvíte vše potřebné k následující akci, při které se na Vás zase těšíme!
Nuže kamarádi, vzhůru za pololetními prázdninami!

[6.12.2011]

Harcovničtí zdrápanci a spřízněné duše!
V kruhu Staré puťácké gardy (SPG) jsme rozhodli takto: Dozrál čas, aby se Jogrsovi harcovníci v rámci Všeharcovnického scuku opět setkali a ta šance se naskytne během víkendu 14. – 16. září 2012. Udělejte si tedy na výjimečné setkání čas a sledujte JH webové stránky, kde zveřejníme další podrobnosti.

Už teď se těšíme – za SPG Miloš Rozinka
(Sledujte sekci Všeharcovnický scuk)

Zpět na hlavní stranu

Foto týdne


Týden 21.5.-27.5.
(otevřít archiv)

Kontakt

JH Staré Hraběcí (my)


JH Valdov

Online kalendář

Nyní už Vám neunikne žádný harc ani jiná naše akce!
Vytvořili jsme pro Vás sdílený kalendář, ve kterém naleznete všechny plánované harcy a který se vždy automaticky aktualizuje, pokud se cokoliv změní nebo objeví nového:
http://www.harcovnik.cz/kalendar Adresu zkopírujte a vložte ve svém kalendáři do políčka pro vložení síťového kalendáře pomocí URL. Je kompatibilní se všemi klienty podporujícími formát iCal (.ics), např. Thunderbird, Outlook nebo Google kalendář. V případě nesnází Vám rádi pošleme konkrétní návod e-mailem.
Harcovnický kalendář